Cestou necestou okolo Česka 2013
Vždycky jsem si přál objet naší krásnou vlast co nejblíže po hranici. Za dlouhých zimních večerů si stahuji ze stránek na Motorkářích cz itinerář s průjezdními body. Po pospojování těchto bodů vzniká trasa, kterou nadšenci a i trochu šílenci jezdí za 48 hodin.
Celé jaro tuto myšlenku nosím v hlavě a nakonec 16.června je ten správný den vyrazit na cesty. Předpověď počasí je víc než dobrá. Počítáme s Monikou, že místo 48 hodin pojedeme na pohodu a věnujeme tomuto projektu 4 dni. Není kam pospíchat.
Neděle 16.6.
V 8,30 vyrážíme z Prahy po dálnici na Teplice. Volíme tento rychlý přesun, abychom si to pak užili na horských silničkách. Město Teplice nás vítá prázdnými ulicemi. V Dubí odbočujeme na silnici 27. Po 5 kilometrech začínáme stoupat po úplně novém povrchu do kopců. Za vesničkou Mikulov se silnička 382 kroutí. My si užíváme první zatáčky a vracečky našeho putování. Provoz je nulový, občas předjedeme cyklistu, supícího do kopce.
Před Moldavou odbočujeme na úzkou silničku, vedoucí po hřebenu. Ta nás vede na přehradu Fláje, kde si dáváme malou svačinku.
Počasí nám přeje, ale fouká studenější vítr. Po hřebenu vjíždíme do vesničky Klíny. Odbočujeme na silnici 271, která nás vede do Mníšku. A hurá k sousedům. Jenže námi plánovaná sinice S 214 je uzavřena. Volíme tedy objížďku a po 10 kilometrech jsme zase na trase. Silnice S216 je samá zatáčka. Jedeme podle předpisů. Proč si dělat u sousedů nějaké potíže. Ve Vejprtech je opět uzavírka. Na náměstí je trh a policie odklání veškerou dopravu na objízdnou trasu. No co, pojedeme tedy po jejich straně. Potkáváme spoustu německých motorkářů. U městečka Oberwiesenthal opravují most. Čekáme v koloně na zelenou. Dlouhou chvíli si krátíme pozorováním lamí rodinky v ohradě u silnice.
Před námi se tyčí Klínovec. My ale jedeme na protější kopec Fichtelberg. Jsou tu cyklistické závody a pořadatelé nás posílají na zadní parkoviště. Výhled do Německa je také pěkný, ale trochu se klepeme zimou. Je 14°C a fičí ledový vítr. Dáváme rychlou sváču a míříme přes Boží Dar na Horní Blatnou. Silnička je krásná, potkáváme spoustu turistů a cyklistů. Jak pomalu klesáme, počasí se lepší a sluníčko začíná pálit. Klesáme do Dolních Hamrů, abychom se dali doprava na silnici kopírující říčku Rolavu. Když jí po několika kilometrech opouštíme, je to jen malý potůček s krásnou čistou vodou.
Z Bublavy klesáme klikatou silničkou do Kraslice. Je to poměrně veliké městečko. Marně hledáme stánek s točenou zmrzlinou. Odbočujeme na 218 a po chvíli na pidi silničku, která kopíruje hlavní. Projíždíme Počátky a Kámen. Silnička a chvílemi i lesní cesta nás vede někudy, kudy asi moc lidí nejezdí. Takto se motáme po uzoučkých bělkách, ale naše Pepina(GPSka) to má těžce pod kontrolou.
Po báječné jízdě se napojujeme nazpět na 218, po které pokračujeme do hraničního městečka Luby. Tady míříme po 212 k sousedům. Německé příhraniční bělky jsou v podobném stavu, jako ty naše. Chvíli super asfalt a chvíli jedna díra vedle druhé. Okolní domečky jsou krásně upraveny. Přes Doubravu se vracíme do Česka. V Aši nás vítají zevlující opálení spoluobčané. Raději nezastavujeme a po hlavní silnici č. 64 jedeme do Hazlova. Chvilku hledáme utajený stánek se zmrzlinou, ale on je opravdu utajený tak že tu není. Po 213 svištíme do vesničky Libá. Pak už zase ty krásné, milé bělky, které nás vedou okolo vodní nádrže Skalka do Chebu.
Ve městě se zdravíme s několika motorkáři, kteří se vracejí z vyjížďky. Pepina nás bravurně vyvádí postranní silničkou na Krásnou Lípu. Ve stínu stromů odpočíváme. Je už nádherně, obloha je jak vymetená a odpolední sluníčko příjemně hřeje.
Míjíme vodní nádrž Jesenice, za kterou se napojujeme na hlavní silnici č.21. Po 20 kilometrech odbočujeme na Tři Sekery. V malé vesničce Broumov přejíždíme hlavní silnici 201 a pokračujeme po bělce na Chodský Újezd. Opět nás čeká nádherná cesta přes lesy, kde není živáčka.
Motáme se po lesních pěšinkách. Protijedoucí cyklisté na nás vrhají divné pohledy, ale nikde jsme neprojeli zákazem vjezdu. Za Halží objíždíme vodní nádrž Lučina, opět po lesních cestičkách. Pak na Studánku a Dlouhý Újezd. Po chvíli vjíždíme do hraničního městečka Rozvadov.
Bereme benzín a nad mapou plánujeme dnešní noc. Pepina nám nabízí několik kempů v okolí, ale my ještě pojedeme dál a pak se uvidí. Po uzoučké silničce přijíždíme do vesničky Diana. Ale cestu nám přehrazuje závora. To nebudeme riskovat a vracíme se do Rozvadova. Musíme to objet přes Přimdu, kde odbočujeme na 198 a po chvíli míjíme výjezd z lesa, kudy bychom jeli. Ve Smolové opět na bělku. Projíždíme malé osady Mostek, Rybník, Závist a Nemanice.
Domažlice objíždíme silničkou vedoucí přímo do Babylonu. Měl by tu být kemp, ale nacházíme jenom koupaliště. Po odpočinku pokračujeme po silnici 190 přes Všeruby do Nýrska. Ubytováváme se v příjemném autokempu na břehu Úhlavy. Paní majitelka je moc milá. Když zjistí, že máme stan a nechceme chatičku na jednu noc, je ještě milejší.
V plně vybavené kuchyňce si vaříme večeři. Potkávám pana Helmuta a společně obdivujeme vyšperkovaného Trabanta, se kterým přijela jedna česká rodinka. Máme za sebou 560 km. Po setmění zalézáme do stanu a těšíme se na zítřejší den.
Pondělí 17.6.
Vstáváme v 7 hodin. Je nádherné ráno. Vycházející slunce nám vysouší orosený stan. V 8 hodin se loučíme s paní domácí. Po 190 pokračujeme okolo Nýrské přehrady do Železné Rudy. Teploměr už po ránu ukazuje příjemných 25°C. Na vylidněném náměstíčku se dáváme doleva a stoupáme po hlavní silnici č 27 až k odbočce do Národního parku Šumava na silnici 190. Za Novou Hůrkou odbočujeme doprava na bělku. Provoz je nulový a ani cyklisté tu nejsou. Kocháme se pohledem na louky a potůčky, které míjíme. V Srní jsou připraveny nějaké závody, je tu spousta pořadatelů a policistů. Je ale brzy a nikdo nám nebrání v průjezdu startovní branou.
Z mostu fotíme divokou říčku Vydru, podle které jedeme do Modravy. Vyprávím Monice, jak tady na Modravě začínalo hraniční pásmo. Všude bylo spousta pohraničníků a nikam se nesmělo. Ještě že toto všechno pominulo a my si můžeme užívat tu nádheru celou.
Ve Kvildě se napojujeme na silnici č 167. Ta kopíruje tok Teplé Vltavy. Silnička se krásně kroutí a vede nás do Horní Vltavice na hlavní silnici č 4, která vede na hraniční přechod Strážný. V Hliništi na parkovišti hlídkuje mezinárodní policejní sbor. Jeden příslušník vybíhá do silnice a chystá nás zastavit, ale my těsně před ním odbočujeme doleva na bělku, která vede na České Žleby a Stožec. Takže, kontrola se nekoná, ale ve Stožci končí silnice zákazem vjezdu. Chvíli hledáme nějakou možnost. Nakonec se vracíme do Žlebů a po chvíli přijíždíme k vodáckému kempu u Soumarského mostu.
Poté nás čeká krásná silnice č 39, která vede podle Lipenské přehrady. V Černé v Pošumaví mlsně koukáme po restauracích, nabízející rybí speciality. Je ale ještě brzy a mají zavřeno. Odbočujeme na 163. Ve Frymburku bychom měli správně podle pravidel použít místního převozníka, ale chceme navštívit rozhlednu na Kramolíně a to by byla zajížďka.
V Lipně nad Vltavou zastavujeme na parkovišti. Slunce nemilosrdně pálí. Svlékáme moto oděvy a vše necháváme přehozené přes Barborku. Tady se určitě nekrade? Zbaběle si kupujeme zpáteční lístky na lanovku a vstup na Stezku korunami stromů.
Lanovka jede, jako když nejede, stále se zastavuje a zase se rozjíždí. Uf, po 20 minutách vystupujeme. Pomalu stoupáme po široké lávce do korun.
Je sice pondělí, ale všude jsou školní výpravy a rodinky s malými dětmi. To si neumím představit, jak to tady vypadá o víkendu. Z nerezového tobogánu se občas ozve jekot, a všichni sledují, koho dole trubka vyplivne. Doplňkové atrakce, jako chůze po fošně, nebo po laně je bezva zpestření při výstupu. Nahoře na ochozu je nádherný rozhled na všechny strany.
V tobogánu je cítit každý spoj, ale je to sešup. Dolů na parkoviště jdeme raději pěšky. Procházka lesem je příjemná. Dole je výheň. V obchodě si kupujeme svačinu.
Silnice do Vyššího brodu je krásně kroucená. Po bělce přijíždíme do Horního Dvořiště, ale silnice končí v lese zákazem vjezdu. Tak nazpět na 163, která nás vede na hraniční přechod Dolní Dvořiště. Po uzoučké bělce pokračujeme podle čáry do Tiché. Asi 10 minut čekáme, než nám stádo kraviček uvolní cestu. Silnička velikým obloukem kopíruje hranici a chvílemi jedeme přímo po čáře. Je tak uzoučká, že když potkáváme policejní hlídku, musíme zajet na krajnici a zastavit. Krajina se pomalu narovnává, ubývají lesy. Míjíme vyšperkované hospodářské usedlosti a veliké pastviny, kde jsou koně, nebo krávy.
V Malontech jedeme chvilku po hlavní do Podhorské vsi. Máme už docela hlad, ale na těchto uzoučkých silničkách nepotkáme ani živáčka, natož restauraci. Kostrbatá, trochu rozbitá bělka nás vede podle čáry. Projíždíme okolo pastvin v Černém Údolí a ve Starých Hutích. Slunce pálí a my jsme rádi za každý kousek stínu v lesících, které lemují silničku.
V Horní Stropnici se napojujeme na silnici č 154, která vede přes Nové Hrady ke kachní farmě v Biňově. Odbočujeme na bělku a po chvíli zastavujeme u selského dvora Kamínek v Hranicích. Čekají tu na nás výborní pstruzi. Povídáme si s panem majitelem, a on nám radí, abychom klidně zákazy vjezdu neřešili, že to tak dělají všichni.
Po odpočinku projíždíme Žofinu Huť, Rapšah a Klikov. Silnička se krásně kroutí.
V Chlumu u Třeboně je konečně stánek s točenou zmrzlinou. Na břehu rybníka odpočíváme. Vedro je až k zalknutí, 34°C.
V Mirochově vjíždíme po pidi silničce do lesa. Asfalt náhle končí. My pokračujeme několik kilometrů, naším směrem. Projíždíme spoustu lesních křižovatek, ale Pepina nám velí stále na východ. Po hodině kličkování vjíždíme na nějakou silničku, po které projíždíme Nový Vojířov.
Za Novou Bystřicí to pálíme po silnici č 152 do Slavonic. Lesy pomalu mizí. Míjíme rovné pole s obilím. Po 409 jedeme přes Písečné, Uherčice k dnešnímu cíli, Vranov nad Dyjí. Chvíli marně hledáme kemp, všude jsou zákazy vjezdu. Až hodní domorodci nás posílají správným směrem. Musíme objet hráz přes několik vesnic. Po 13 kilometrech jízdy si stavíme stan v kempu Vranovská pláž. Je hezký, moderní, přímo na břehu přehrady. Jdeme se vykoupat. Voda je studená, ale nakonec je to příjemné osvěžení po dnešním horku. Utaháni po 387 kilometrech a zmoženi celodenním pobytem na slunci, za tmy zalézáme do spacáků. Z dálky je slyšet hlahol kytar z nedaleké hospody, ale už nemáme sílu na její návštěvu.
Úterý 18.6.
Ráno pozorujeme veverky, poskakující po okolních borovicích. Celý kemp ještě spí. My pomalu balíme a v 8,30 vyrážíme na dnešní etapu. Omylem se vracíme do Vranova nad Dyjí, ale to není na škodu. Alespoň si můžeme několikrát projet zatáčkovitý úsek s výhledem na místní klášter.
Za Lesnou odbočujeme na bělku, vedoucí přes malé krásné vesničky Horní Břečkov, Lukov, Podmolí a Mašovice. Potkáváme pouze traktory, které směřují na okolní pole. Ve Znojmě stavíme u Shellky a při tankování vyprávíme zvědavému pánovi, odkud a kam jedeme. Ve městě a na výpadovce 38 je veliký provoz. Hned za městem raději odbočujeme doleva na Načeratice, Slup a Jaroslavice. Obilí střídají vinice a ve vesničkách jsou vidět malé sklípky.
Za Hevlínem vjíždíme do Rakouska. Po silnici B46 jedeme podle hranice. Provoz je nulový, silnice pěkná. V Drasenhofenu překvapivě nejedeme na Mikulov, ale Pepina nás vede po hlavní B7 na jih. Po 1 kilometru odbočujeme na uzoučkou bělku. Proplétáme se vinicemi, terén je členitý a potkáváme jenom cyklisty. Najednou jsme na celnici a po chvíli ve Valticích.
Do Břeclavi jedeme po hlavní silnici č. 40. Je v rekonstrukci a na světlech předjíždíme dlouhé kolony. Na kraji města jdeme nakoupit nějaké dobroty. Musíme projet celé, ucpané město. Je horko, 32°C. Silnice č 55 je plná kamionů. Probíjíme se vpřed a vzpomínáme na včerejší opuštěné cestičky. Po obchvatu míjíme Hodonín. Konečně ve Strážnici odbočujeme doprava na bělku. Projíždíme Tvarožnou Lhotu a Kněždub. U Tasova na parkovišti ve stínu odpočíváme a pojídáme čerstvé bagetky se šunkou a sýrem.
Prohlížíme si mapu a jsme rádi, že nás zase čekají naše oblíbené bělky, vedoucí podle hranice.
Po uzoulinké silničce přijíždíme v Blatničce na hlavní silnici č 54. Ta vede na Slovensko. Překonáváme veliké stoupání a předjíždíme supící, plně naložené kamióny. Hraniční městečko Strání je opravdu pojmenované podle své polohy. Asi žádný pozemek tu není v rovině.
My ale odbočujeme doleva a podle hranice stoupáme na místní kopec, kde je postavena rozhledna U křížku. Výhledy na okolí jsou nádherné. Sjezd do Březové je brutální, silnička je trochu v rozkladu.
Po Silnici č 496 přijíždíme do Bojkovic. Ze silnice si prohlížíme zámek Nový Světlov. Na prohlídku nemáme sílu. Je pekelné vedro, 34°C. Raději stále jedeme, abychom se trochu ochladili.
Pokračujeme po silnici č. 495 do Brumova - Bylnice. Jízda je únavná, vesnice na sebe navazují. Před Valašskými klobouky zastavujeme u koliby na oběd.
Nasyceni a napojeni, pokračujeme po hlavní silnici č 58. Tato část cesty nás moc nebaví. Jezdí se po hlavních, protože bělky nikam nevedou. Vždy někde skončí v kopcích. Vesnice jsou ale krásné, domy, zahrádky a předzahrádky upravené.
Před Vsetínem odbočujeme doprava na 487. V Huslenkách zastavujeme u slečny, která prodává výbornou točenou zmrzlinu.
Do Makova je to jen kousek. Sjezd na Slovenskou stranu nám ale kazí kamióny, které v zatáčkách nemůžeme předjet. Silnice č 487 vede přes Turzovku a několik dalších vesnic do města Čadca. Celých 24 kilometrů je vlastně vesnice. Chvíli jedeme podle předpisů, ale to se opravdu nedá. Trochu zrychlujeme a doufáme, že místní policie nebude měřit.
Čadca je totálně ucpaná. Kamiony stojí dlouhé fronty. Ještě, že se skoro všude vejdeme a celou obrovskou kolonu předjíždíme. Silnice č 11 je dvouproudová skoro dálnice. Míjíme Jablunkov. Vedro je nesnesitelné, 37°C. Zastavujeme v malém motorestu a musíme se schovat na chvíli do stínu a občerstvit se.
Město Třinec nás vítá kouřícími věžemi oceláren a koksoven. Tyto železné areály mi připadají jak z knihy od Julesa Verna – Ocelové Město. Studené a děsivé.
Je obrovské vedro a dusno. Najíždíme na dálnici R 48 směr Frýdek – Místek. Tady se napojujeme na přivaděč R 56, který nás vede do Ostravy. Po obchvatu jedeme na Hlučín. Konečně odbočujeme na malou bělku a náklaďáky i osobáky mizí. Projíždíme alejemi třešní, které jsou krásně červené. Pod jedním stromem zastavujeme. Leje z nás, jako z konve. Na Polské straně je zataženo a obrovský černý mrak se na nás pomalu blíží. Tak žádné zdržování, musíme si najít nějaké bydlení, než začne buřina.
Svištíme podle hranice po silnici č 466. Projíždíme malé vesničky Chuchelná, Rohov a Sudice. Za Třebomí vjíždíme do Polska. To nás vítá černou tmou a lehkým deštěm. Opatrně svištíme po uzoučkých rozbitých silničkách, které nás vedou do deště. Po chvíli se ale stáčíme zpět na jih a za Branicí vjíždíme na Českou stranu na silnici č 57, vedoucí do Krnova.
Hodnotíme situaci a raději se vracíme do Opavy, kde je zatím jasno. Pepina nám nachází pod Kajlovcem kemp. Je sice u hlavní silnice, ale nemáme moc na výběr, obloha se nebezpečně zatahuje. Na prázdném plácku stavíme stan. Pan domácí se raději několikrát ptá, zda opravdu nechceme do chatičky, že nás to určitě vyplaví. S díky odmítáme a on odjíždí neznámo kam. Je to neuvěřitelné, ale máme celý kemp pro sebe, jsou tu jenom jedni důchodci se psem. Sprchy jsou zdarma a teplé vody přehršel.
Vše máme hotovo, Monika se koupe a najednou se spouští obrovská průtrž. Veliké kapky bubnují na plachtu stanu, okolo nás je okamžitě jezero. My ale stanujeme o 10 cm výše a jsme v suchu. Vítr mlátí s okolními stromy a já koukám mezírkou na tu slotu. Po hodině pomalu začíná přestávat. Vaříme večeři a je nám dobře. Vzduch se vyčistil, ale komáři nám nedají pokoje. Po návratu domů se ze zpráv dozvídáme, že u Krnova, kde jsme původně měli stanovat, bylo ten večer tornádo, které odneslo asi 50 střech.
Dnes jsme v tom horku zvládli ujet 485 km.
Středa 19.6.
Vstáváme v 6 hodin. Je zataženo, ale obloha se trhá a je příjemných 24°C. Než se nasnídáme a pobalíme, tak nám i trochu osychá stan. Platíme 150 Kč a vracíme se do Opavy, abychom navázali na včerejší přerušenou trasu.
Za Opavou přejíždíme do Polska a po uzoučkých silničkách míjíme obrovské lány s obilím a kukuřicí. Na silnicích jsou poházené větve z okolních stromů. Obrovské louže nám ukrývají díry v silničkách. V Glubczyce nás Pepina vede mezi domečky na polní cestu, a po chvíli jsme v Česku.
Projíždíme Rusín a Matějovice. V Bohušově chci natankovat, ale pumpa je divná a benzín je podezřele levný. Raději pokračujeme do hraničního městečka Osoblaha, kde tankujeme a odpočíváme pod přístřeškem.
Silnice č 457 je již oschlá a my si užíváme spousty zatáček. Přijíždíme do vesnice Zlaté Hory. Pepina nás vede do lesa, závora je sice zvednutá, ale po včerejším dešti je na cestě spoustu vody a bahna. Máme silniční gumy a to tedy nedáme. Potupně se vracíme na silnici a stoupáme do vršku po asfaltu. Výhled na Mikulovice nám zakrývají vzrostlé stromy.
Silnice č 457 vede přesně podle hranice a vlastně ji i tvoří. Přes Vidnavu a Bernartice přijíždíme do Jeseníku. Za posledním domem odpočíváme ve stínu stromů. Je opět vedro, 35°C. Pokračujeme na Travnou. Na přechod do Polska stoupáme po pěkné, kroucené silnici. Zato za hranicí je to trochu tankodrom. Míjíme kamenolom. V zatáčkách potkáváme obrovský kamion, který se sotva vejde na silničku.
Stoupání na přechod do Česka okolo vesničky Morawa je báječné. Díry a vyplavený štěrk nám vůbec nevadí. Nic tu nejezdí, tak jenom doufáme, že silnice neskončí někde v lese. Jaké je ale překvapení, když na naší straně začíná super široká silnice s novým povrchem. Po pravé ruce máme Kralický Sněžník, ale není čas se kochat. Soustředíme se na super sjezd s tisíci zatáčkami, až gumy pískají.
Ve Starém Městě zastavujeme na náměstí a jdeme do malinkého obchůdku na zmrzlinu. Na místní tabuli se dočítáme, že se na tomto zatáčkovitém úseku pořádají sjezdy na koloběžkách. To musí být mazec!
Silnice č 312 je uzavřená, ale riskujeme to. Tuto silničku vedoucí podle řeky Moravy mám moc rád a tak se o ní nemůžeme připravit. Nakonec se vše v dobré obrací a rozestavěné náměstí v Králíkách objíždíme po bělce přes Prostřední a Dolní Lipku. Z 312 odbočujeme v Mladkově na silničku 311, stoupající do kopečků. Za Čihákem stavíme u Divoké Orlice a chladíme se ve stínu u vody.
Jedeme proti proudu toku, který zároveň tvoří hranici s Polskem. Řeka je nádherná a chvílemi i divoká. Plánujeme, že sem na jaře vyrazíme na kajaky. V Olešnici v Orlických horách přejíždíme hranici po přechodu pro pěší. Po chvíli se napojujeme na hlavní tah E 67 do Náchoda. Předjíždíme kamiony, jak se dá. Těsně za hranicí odbočujeme na silnici č 303, která vede přes Hronov do Police nad Metují. Cestou hledáme nějakou restauraci. To se nám daří až za městem a vůbec nelitujeme. Mají tu samé speciality s Austrálie. Losos na grilu a nějaké masíčko to jistí. Ještě doplňujeme tekutiny a hurá za dalšími kilometry.
Za Teplicemi nad Metují míjíme Adršpašské skalní útvary. Na parkovišti je nabyto, ale my nestavíme. Ve skalách jsme byli nedávno.
Sjezd po nové, zakroucené silničce na Chvaleč si užíváme. V Trutnově je uzavřená silnice vedoucí na Bernartice a Žacléř. Jedeme tedy do centra a po hlavní silnici č 14 na Mladé Buky. Po této silnici pokračujeme do Vrchlabí, kde trasu okolo Českých hranic ukončujeme.
Silnice okolo Jizerských hor a Šluknovského výběžku známe nazpaměť. Obracíme tedy řídítka k jihu a jedeme domů. V Kumburském Újezdu za Novou Pakou si dáváme poslední zmrzlinu a po hodince jízdy jsme doma.
Najeto 588 km.
Závěr: Nevím, jaký je důvod tuhle trasu jezdit za 48 hodin. Člověk potom přichází o spoustu zážitků z krásy naší České krajiny, kterou jak zjišťuji, asi nikdy nepoznáme dokonale.
Celkem najeto: 2020 km
Náklady: cca 5000 Kč
Děkujeme všem, kteří nás podporují na našich cestách.
Zapsal Zdeněk
