Cesta do NICE a Z5
1 den - Hostivice - Rakousko Zell am See
V 9:00 jsme se srazili s kolegou v Hostivicích u Prahy,dali poslední sbohem manželkám a nasedli na stroje. Samozřejmě naneštěstí začalo v ten den pršet,takže jsme vyrazili plni obav do dáli. Čechy jsme pro jistotu vzali po dálnici,cesta na Plzeň nám ubíhala rychle,počasí se alespoň trochu umoudřilo a my byli vcelku rádi,že se vezeme. Na česko německých hranicích přestalo pršet úplně,rozloučili jsme se s domovinou a vpluli do Dojčlandu.
Silnice v Německu nás přivítaly pověstnou dobrou kvalitou,avšak hustým provozem. Po chvíli nás kličkovaná mezi kamiony přestala bavit a nastavili jsme na navigaci nejkratší cestu do Zell am See a vyrazili po šoustkách.
Již na dálnici v čechách jsem začal pociťovat problémy v řazení na mém V-stromku,bohužel přímo v Zell am See na kruhovém objezdu chyba řazení vygradovala - málem jsem naboural do projíždějícího auta,spojka vymáčklá a bike jel stále :-( .
Po obhlídce stavu na nedaleké benzínové pumpě jsem zjistil,že brzdová kapalina v systému je,ale je nějaká zakalená,odšrouboval jsem kryt na baňku,šroubky i s krytem chytře umístnil na topcase a počal jsem vysušovat a čistit nádobku. Po očistění jsem otevřel topcase,abych vyndal náhradní brzd. kapalinu a ..... EJHLE..... kde myslíte,že skončily pidišroubky z nádobky.........po hodinovém hledání kolega naštěstí jeden zapadlý šroubek našel,dlouhým magnetickým šroubovákem jsem ho vylovil ze změti kabelů v podsedlovce,dolil brzdovku a zašrouboval pouze na jeden šroub. Jelikož už bylo dost pozdě,hned první penzion za benzínkou byl náš.
Ubytovali jsme se za 80 euro i se snídaní,pojedli výborný šnicl a šli spát.
2 den - Zell am See - Chiusa (Itálie)
Ráno jsme natlačili snídani a vyrazili dolů k motorkám. Tam jsem bohužel zjistil,že prázdným otvorem po chybějícím šroubku mi natekla voda do nádobky s brzdovkou. Opět jsem tedy provedl očistu nádobky,dolil kapalinu a přemýšlel,čím otvor zalepit.....Žvýkačka,napadlo mě a hned jsem tak učinil. Tato žvýkačka pak se mnou procestovala čtyři státy :-)
Vyrazili jsme opět v hustém dešti směrem Itálie. Bohužel nedošlo na plánovaný výlet na Grossglockner,byla to nutnost,protože v dešti bychom si výjezd asi moc neužili. Po cca hodince však vysvitlo slunko a my zalitovali. Byli jsme šak už dost daleko,tudíž jsme návrat vzdali. Po jednom nádherném sjezdu Hohe Tauernovém jsme zastavili v jedné vesničce a posilnili se místní specialitou,kterou jsem zjistil až když mi jí servírka donesla - párek s hranolkami :-) Suše jsem procedil danke šéééén a jedl,protože hlad byl větší.
Udělal jsem nějaké foto z panorámat a jelo se dál
Po obědě jsme pokračovali směrem k italské hranici,počasí bylo super,silnice prohřátá.... a neajednou se v dáli objevila mýtná brána. Samozřejmě za tunely,procedil jsem a zastavil u výběrčího. Míra vyndal peněženku,já též,zaplatili jsme neobvyklých 16 euro a chtěli si udělat pauzu....jenže ticho prořízl výběrčí,když začal hulákat "looos,looos...fur 2 minuten der zug ...." v tom jsme zjistili,že jsme si zaplatili transport vlakem :-)
S úsměvem jsme zaparkovali na drezíně,soudruzi z Rakouska nám přikurtovali motorky a my se uvelebili v kupé pro cestující. Ještě,že jsme nebyli sami,kdo využil služeb vláčku,pár motorkářů tam též sedělo.
Po výletě mašinkou jsme vyjeli z transportu,udělali pár fotek nádherných hor,dali pár vajglíků a vyrazili vstříc Itálii.
Poté následovala cesta až do města Chiusa.kde jsme zakotvili v malém ale útulném hotýlku
Po klidném spánku v bezbariérovém apartmá (když nás recepční viděla,hned nabídla to největší,co měla k dispozici) jsme vyrazili do nádherného prosluněného italského dne a nádherných dolomitových scenérií.
Cesta ubíhala jak po másle,my si užívali malého provozu a krásných udržovaných cest. V tomto kraji nás překvapily nápisy v němčině,je to zřejmě oblíbené letovisko germánů (zřejmě italské Karlovy Vary)
Pomalu jsme se dostávali do průmyslového středu,pohoří zmizelo,horko narůstalo a my se těšili na moře a odpočinek. Po nudnějším úseku jsme se dostali do hornatějších končin,které byly určitě rájem pro motorky,protože jsme jich začali potkávat víc a víc. Cesta se začala vlnit a Míra usoudil,že je čas nasadit kameru a točit - viz video youtube - http://www.youtube.com/watch?v=cZ7KALXrUoU
Po příjemné horské prémii jsme se zastavili v podhorském městečku na kávě.
Malé občerstvení proběhlo,nasedli jsme a pokračovali po jedné z větších okresek směr moře. Provoz začal krutě houstnout,bundy nám začaly vlhnout a motorky přehřívat. Zastavili jsme u silnice u zajímavé atrakce,nějaký soukromník se starožitným nábytkem restauroval nábytek přímo u hlavní silnice
Po dvou až třech cigaretkách jsme opět vpluli do víru zácp a troubících italů a touženě vyhlíželi moře. Po dvou hodinkách už jsme dorazili do města Massa,kde po marném hledání ubytování ve třech hvězdách nakonec skončlili na jediném volném místě - čtyřhvězdičkovém hotelu Intercontinental.
Zaparkovali jsme v podzemní garáži hotelu a vyrazili do víru restaurací a barů. Po chutné večeři jsme začali polykat míchané nápoje v pobřežním baru....a nebylo jich málo,rozjitřeni alkoholem jsme vyrazili do centra Massy,kde jsme zakotvili přímo ve víru nočního života - útulném náměstí. Přikrmili jsme si už tak velkou opičku a hodně po dvanácté večer doklopýtali do hotelu.Ráno bylo kruté,hlava bolela,po delším přemýšlení se nám nechtělo utrácet dalších nehorázných 220 euro za noc a chtě nechtě vyrazili dál.
Po několika horkých kilometrech v zácpě a s notnou kocovinou jsme usoudili,že budeme nuceni kus cesty vzít po italské dálnici. Bohužel tato trasa nám dlouho nevydržela,po 100 km jsem sjel z dálnice,zaplatil mýtné a začal se ohlížet po hotýlku. V městečku Arenzano za Genovou jsem zastavil u prvního,který mě praštil přes plexi,odhodil bike a šel prosit o volný pokoj. Všechno se se mnou houpalo a já byl rád,že nás paní ubytovala v pokoji s klimou,kterou jsme rozjeli hned,jak jsme vkročili. Po následné sprše jsme se rozhodli dát si v 15:20 pozdní oběd. Po neúspěšném hledání (v itálii je od 15 do 19 h polední pauza a nikdo včetně kuchařů a servírů nepracuje) jsme zapadli do místního fast foodu nějakého Inda,dali si na stojáka gyros a zaplácli tak hladový žaludek. Po lehké siestě jsme si vše vynahradili večer,kde jsme v restauraci dostali i najíst :-D
Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE
5 den Arenzano - Antibes (Francie)
Posilněni italskou snídaní jsme vyrazili směle do místních zácp a horkých silnic vzhůru k Francii. Cesta kolem pobřeží byla úžasná,jen nám kazily radost všudypřítomné zácpy.
Nakonec jsme horkotěžko dorazili k francouzským hranicím.Tím však peripetie neskončily a my se prodírali kolonami aut a všudypřítomnými skútry,které nás předjížděly v jakékoliv situaci - zleva,zprava.....prostě děs a hrůza. Byli jsme nuceni dělat časté přestávky,kde jsme doplňovali tekutiny a nikotin.Po strastiplné cestě jsme dorazili do Nice a následně do města Antibes,kde jsme zakotvili v hotýlku u pláže. Bohužel jsme vyfasovali pokoj až ve čtvrtém patře bez výtahu,takže batožina se nám dost pronesla.Provedli jsme spršní hygienu a vyrazili do víru francie a jejích restaurací. Scenérie při pojídání večeře při zapadajícím slunci blízko pláže byla neopakovatelná.
6 den Antibes - Chichillianne (Francie)
V brzkých ranních hodinách jsme nakopli oře a přáním malého provozu vyrazili na sever Francie do hornatějších částí. První tři hodiny byly opět kritické a já už začal proklínat Francii,když vtom jsme se dostali na první kopeček a já viděl vlnící se silnici a skoro žádný provoz - jsme zachráněni,zvolal jsem a zapálil cigaretu vítězství. Opět jsme nasadili kameru a vyrazili sjíždět hornaté prolíkliny - viz video
http://www.youtube.com/watch?v=_UBgxfky1KE
Po zajímavém obědě v restauraci,která nás praštila do očí jako první jsme pokračovali nádhernou krajinou a já úplně zapomněl na to,jak jsem Francii spílal. Prostě není nad hornaté části,kde civilizace není tak hustá.
Nebudu tu dále popisovat tu nádheru,pokochejte se ve fotogalerii,určitě fotografie poví víc.
Naše cesta skončila v nádherném penzionku pod nádhernou horou a s výborným kuchařem,číšníkem a majitelem v jedné osobě. Doporučuji tento hotýlek už jen pro tu kuchyni,uvařil nám vše,co nám na očích viděl :-) a že toho naše korpulentnější postavy spotřebují.
7 den Chichilianne - des Fleurs (Švýcarsko)
Ráno po snídani vyjely naše kola směrem Švýcarsko. Pojížděli jsme opět krásnou krajinou - fotografie opět poví víc než moje neumělé popisy.
Jak jsme se pomalu blížili ke Švýcarské hranici,provoz začínal opět houstnout a já se děsil příštích hodin.....a měl jsem proč. Po hledání přechodu na hranicích jsme kus Genevy objeli po dálnici (ač nemaje dálniční známku,která stojí i pro motorku nehorázných 40 éček)
Po projetí centrem města Lausanne jsem již odmítal jet dál,protože ruku jsem měl úplně hotovou z mačkání spojkové páčky. Zakotvili jsme u prvního Motelu u cesty s nadějí soidního a levnějšího ubytování - a ejhle !!!!! Pokoj pro dva,který neměl sprchu ani WC,které byly na chodbě stál na noc úctyhodných 120 euro !!!! S povzdechem a vzpomenutím na čtyřhvězdu v Itálii za podobné peníze jsme se ubytovali a vyrazli do přilehlé restaurace.
Tam nás přivítala malá a příšerně drahá porce jídla,připálenou malou pizzu za 40 euro jsem snědl a procedil jsem,že ve Švýcarsku už mě nikdo neuvidí!!!!!
8 den des Fleurs - Ehingen (Německo)
Ráno jsme pojedli snad nejmenší snídani za největší love,sbalili se a bič a pryč.
S příslibem Německa a následné "civilizace" jsme krájeli švýcarské silnice a hladověli,protože po 14:00 jsme ještě nebyli venku a dalších milion euro za jídlo se nám nechtělo dát. V rychlosti jsem udělal pár foto celkem povedeného městečka a již jsme byly na hranicích.
CIVILIZACE - zvolali jsme a zapluli do první německé restaurace v příhraniční vesnici. Přivítalo nás lidové menu snitzel + hranolky za lidových 7 éček. Posilněni jsme vyrazili do celkem klikatých kvalitních silnic Německa. Konečná nás čekala v útulném hotýlku v městě Ehingen,kde nás čekala ucházející kuchyně a příjemní majitelé.
9 den Ehingen - Hostivice Praha
Poslední noc na cestě jsme nměli za sebou a čekala nás nudná přibližovačka po německých dálnicích k domovu. Po cca 6 hodinách ostřejší jízdy po dálnici jsme skončili živi a zdrávi v rukou svých rodin.
Výlet se vydařil,sice rozpočet byl opravdu vysoký,ale ten komfort za to občas stál :-)
Určitě nejsem velký spisovatel třeba jako Fugas,ale doufám,že náš výlet třeba někoho inspiruje.
Michal
