lightbulb-o Idea Ukrajina 2019

2 měsíců 3 dní zpět #53476 od capricorn
capricorn created the topic: Ukrajina 2019
Pokud by jste se potřebovali zeptat, tak se ptejte. Podívejte na fotky, které jsem fotil stylem Japonského turisty, že je pak promažu. Zatím se tak nestalo. :D Tak to prolítněte kdo chce a nenadávejte :D :D

capris.rajce.idnes.cz/Ukrajina_tour_2019

Najeto za 10 dnů 3200km po neskutečných silnicích. Některé dny 10 hodin v sedle. Trasa DKnL – Řešov – Žytomyr – Kyjev – Kamenec Podolsky – Koločava – Kežmarok – DKnL. Na to, že tři dny jsme vlastně nejezdili, tak celkem dost.
V Kyjevě jsme potkali dva české motorkáře na bavorácích, kteří to jeli obráceně. Když jsme jim řekli o špatných silnicích a to že špatné byly. Tak řekli, že jsou na Ukrajině potřetí a že to vědí. A že na ně v dobrém budeme vzpomínat až pojedeme na jih a budeme muset upouštět kola. Měli set sakra pravdu. Ale kola v obavách o ráfky jsme neupustili.

O silnicích : na Ukrajině téměř neexistuje dálnice jako u nás, tam kde je na mapě značená dálnice si dejte pozor. Většinou se jedná o širší silnici o jednom místy i dvou pruzích uprostřed rozdělenou jen bílou čárou. I na takové silnici jsou přechody pro chodce a hlavně výjezdy z vesnic a co hůře tak třeba z lesních cest. Oranžově značené silnice první třídy : (naše fakt zapadlá okreska je někde luxus) no je to o úsecích, všechny jsou rozbité, ale jsou úseky, kam bych autem rozhodně jet nechtěl. Na motorce potkáváte pěší trekaře, na jedničku a dvojku kvalt, to je třeba úsek Dolyna – Mizhiria. Žlutě značené silnice místy ani silnice nejsou. Naše polní cesta je luxus proti tomu co tam můžete čekat. Úseky úplně bez asfaltu. Problém Ukrajinských silnic nejsou ani tak díry jako takové. Ale místy třeba 80km je to šachovnice. Díry jedna na druhé 15 až 20cm hluboké. Ani na motorce se není kam vyhnout, Takže po dvou třech hodinách rezignujete na kličkování, které nemá smysl a jedete rovně. Tu a tam škrtáte spodkem. Osobák nepotkáte, Zil je tady za osobák. Třeba trasa Berdychiv – Chudniv - Liubar
Co se jinak silnic týče stojí za to to vyzkoušet. Je pravda, že místy jsem byl přesvědčený, že Stromka tam zničím. Chudák Zůza tam dostala za uši.

O lidech : Ukrajinci nejsou nijak zvlášť upovídaný. Úplně jasně bych to přirovnal k nám za totáče. S cizincem se lepší nebavit, co když je to provokace. Asi tak bych to viděl. Mladší generace jsou na tom líp, ale je lepší se ptát anglicky než Rusky. Třeba v Kyjevě se ptát, kde je vlez do metra? Odpoví vám, nebo ukáže cestu tak až pátý dotázaný. Dokonce ani místní ochmelkové se kterými jsme na rohu s Milanem nasávali atmosféru u plechovky piva se s námi nechtěli bavit. A když jsem si to tam chtěl vyfotit, tak mě jeden celou dobu ukazoval prostředník. Zřejmě že jsem jednička. V Zakarpatí to je trochu lepší, ale žádná sláva.

O jídle : Stravovali jsme se po restauracích, jídlo vesměs dobré, úžasné saláty. V Žytomiru nejlepší Šašlik z celé Ukrajiny. Jinak by se to dalo hodnotit: dobře jsme se najedli. Bez obav.

O tankování: tankování je jiné než u nás. Nejprve musíte zaplatit litry, které si objednáte. Když přeplatíte, (nevejde se vám vše do nádrže) tak vám zbytek vydají zpět. Prostě dojdete k okýnku, nebo kase, nahlásíte stojan a kolik toho chcete. Zaplatíte a jdete tankovat. Lepší je platit kartou, u kasy nahlásíte stojan a řeknete do plno. Jdete natankovat a pak kartou zaplatíte. POZOR u některých pump musíte na pokladně nechat kartu ležet. Takže doporučuju začernit trojmístný kód na kartě. Z ruky ji dáte téměř vždy.

O cenách : za 85 Kč dostanete 100 UAH, litr benzínu 95 stojí od 24 do 33 Hřiven u nejdražší Shelky.
Žeton do metra, který platí po celou dobu než vylezete stojí 8 Hřiven. Pivo točené cca 25 Hřiven. Za jídlo v restauraci : polívka, druhé jídlo a salát dáte cca 100 Hřiven. Ubytování v krásných penzionech nebo hotýlcích vyjde mimo Kyjev na cca na 150 až 200 Hřiven se snídaní. Dá se levněji ale i dráž.

O policajtech : no pravdu říct, to byl jeden z prvků, kterého jsme se báli. Ale… hlídek u silnic na Ukrajině je mrtě. To jsem nikde jinde neviděl. Jenže žádný hon na cizince jsme nezaregistrovali. Snažili jsme se dodržovat, abychom jim nedali důvod nás buzerovat. Svítili jsme všichni tři protože na Milan na Africe nemá vypínač na světla. A tak se nám stalo, že nás zastavovala hlídka v obci, kde jsme jeli 70km/h. 60 je povoleno a až 20km/h tolerují. Když už jsme skoro stáli, tak nám polda pokynul ať jedeme, že za námi jedou auta. Ty zřejmě jeli ještě rychleji než my.
Nakonec po deseti dnech, kdy jsme říkali, že jsme měli kliku a že poldové na Ukrajině dostali rozum. Jsme si naběhli samy 15km od Slovenských hranic, hlavní odbočovala doprava a my jeli rovně. Nedali jsme přednost přímo policajtům. Následoval maják a zastavení. A začala anabáze jak z cestopisů. Jestli víme co jsme udělali a co je to Súd a ten bude v pondělí. Byla sobota. Po opáčení, že o nijakém skutku nevíme, jsem musel jet s jedním z nich zpět na křižovatku. Měli pravdu, ale v tom začalo něco o čem jsme netušili jak dopadne. Pepa na ně vyrukoval, že tam žádný policajti nebyli a nikomu přednost dávat nemusel. Já spustil, že byli 10m od křižovatky, že jsem je teda viděl, ale neohrozil ani neomezil. No a Milan argument neměl, byl si toho vědom, kdyby nezastavili tak do nich vletěl. Jenže oni nám nechtěli dát pokutu, oni se chtěli vypořádat bez lístku. Pořád jen mleli o súdu v pondělí. Tak jim Pepa řekl, že volá na ambasádu, on totiž dělal toho zlýho. Vytáhl jsem z kapsy kartičku a na ní bylo číslo na ambasádu a na NABU, jejich protikorupční policie. Pepa vytočil číslo a ani po 20 minutách se nemohl dovolat. Když jsem tu kartičku tak už půl hodiny žmoulal se mě jeden polda zeptal, proč voláme na ambasádu. No a já mu řekl, že jsou asi na obědě a že počkáme hodinu, že jim špatně rozumíme. A že oni to řeknou ambasadorovi a ten nám přeloží co chtějí. Ale že na to, aby nám zadrželi doklady nemají právo. Řekl jsem mu, jestli něco chtějí, ať nám vypíšou blok na pokutu a hotovo. Jenže to neudělali. Pak si všiml ty mý kartičky a moc ho zajímalo, co to tam mám za číslo, tak mu říkám že mi ho dal kamarád, co nás na Ukrajinu pozval. Že je to číslo na NABU. Že tam mám zavolat, když potkáme zlý policajty. A že oni zlý nejsou, že by nás mohli pokárat a poslat pryč. Jenže oni, že to takto na Ukrajině nechodí. A že súd bude v pondělí, že mají na křižovatce kamery. Milan mezitím, jestli se s nimi fakt nemůžeme dohodnout, že něco dá. A tak mu říkám, ne. Hotově se nic dávat nebude, času máme dost. A tak jsme čekali až se dovoláme na ambasádu. Skoro tři čtvrtě hodiny fuč a nic. A tak jim znovu říkám, že nás pozvali na Ukrajinu jejich chlapi co u nás pracují. Že pracujeme s nimi, že jsme byli v Koločavě na návštěvě. Atd. atd. v tom jeden z nich že on je z Koločavy. A tak mu ukazuju vizitku z penzionu a tak to Ivana asi znáte ne? U něj jsme byli. No, a když se zeptali, jestli by Český polda pustil Ukrajince. A kolik si u nás jejich chlapi vydělají a jestli by jsme je zaměstnali, bylo vidět, že je dobře. Nakonec nám vrátili doklady a poslali pryč. Celé to trvalo asi hodinu. Prostě klika jako prase. Takže nakonec byli hodní i ti. 

O nehodách : jedna velká krizovka, na „dálnici“ kde jsem jel asi 100 možná 110 mi z lesa mezi křovím vyjelo auto. No doteď nevím jak jsem se mu dokázal vyhnout. Na to fakt bacha, doteď mi z toho běhá mráz po zádech.

O V-Stromu 2012 : Stromek je co se týče zadku na těchto silnicích jako doma. Předek má malý zdvih, proto musí být tvrdší. Na polňačce úplně v pohodě, ale toto nejsou polňačky to je prostě šachovnice a tento stroj toho má plné zuby. Chtěl jsem před cestou dát do vidlic řídší olej, ještě že jsem to neudělal. A co mi teda vadí mnohem více je neskutečně krátký a ostrý plyn. Do terénu absolutně nevhodný. A nevím jestli to půjde poladit. Hold B Stromek už je víc na silnice. Kde i na těch hrbolatých je to super stroj. Pohodlný,dostatečně silný a klidný. V zatáčkách jistý.

O autech : vozový park na Ukrajině je hodně různorodý, 50/50 jsou novější vozy s těmi absolutně starými. Vylomené kolo u Passata, nebo na ulici nakloněný Žigulík a pod ním svářeč není nic neobvyklého. Jak udržují vozy, které tady už dávno vymřeli v chodu snad vědí jen oni. Stařičké Žigulíky, Moskviče ještě s kulatými světly, ale třeba i Sierry a Scorpia. U každého třetího domku Zil. Těch je na Zakarpatí jako osobáků. Od starých modro bílých po vojenské zelené. Ty ty silnice už tak dodrbané ještě více likvidují.

O řidičích a jízdě: řidiči tam nejsou nijak zvlášť neurvalí. I když je tam mnohem více než u nás těch, kteří s vámi chtějí závodit, nebo ukázat, že je to jejich země. Jízdy v pruzích jakž takž, přejíždění z pruhu do pruhu berou jako u nás po revoluci v Praze. Ale dejte majzla na kulaťáku, není to značeno, ale pokud jedete v pravém pruhu, znamená to, že kulaťák na prvním sjezdu opustíte. Když ne tak vám to tam s troubením z vnitřního pruhu rovnou napálí a starejte se. Kličkování po silnici třeba do poslední chvíle v protisměru se toleruje. Všichni hledáte sjízdnou trasu. Jízda příkopem mnohokrát lepší než na „silnici“. Co můžu pochválit je jízda v Kyjevě. Jezdí se tam neskutečně rychle. A na takové město provoz fakt frčí. Netuším jak to dělají, bydleli jsme u centra a fungovalo to.

O Černobylu a Pripjati: v Černobylu samotném žije cca 2000 lidí, převážně důchodců a nic moc k vidění tam není. Až na památník 180 vysídlených měst a vesnic kvůli zóně. Ale tam jsme byli jen okrajově a rozhodně bych příště jel tam a pokusil se přijít na jejich život. Život místních bábušek v dřevěnkách, na to už nebyl čas. Pripjať je město duchů. Bohužel je celá vyrabovaná. Dá se říct holé místnosti. Celé město je zarostlé lesem, takže až na výjimky nic moc vidět není. Do budov se nesmí kvůli tomu, že padají. Ne kvůli radioaktivitě, ale kvůli tomu, že mnoho budov bylo stavěno v „Akci Z“ a dle toho to dopadá. Příběh to je tragický a místo pochmurné to ano. Rozhodně stojí za to to vidět a být tam. Zážitek je to celkem silný, pokud jste schopni si uvědomit, jak to tam žilo a ze dne na den opustilo. V 90 letech se to tam nehlídalo, tak to podle toho vypadá, třeba vyrabovaná okna i s rámy. Radar DUGA to je jiná káva. Je to prostě obr a když pod ním stojíte, že se stavěl v 70 letech, tak kde komu spadne brada.

O krajině: projeli jsme sever Ukrajiny až po Kyjev. Rovina a placka. Silnice vede rovinou, aby jednou zatočila a pak zase X kilometrů vedla rovně. Nuda a díry, vyjeté koleje a křáčí podél silnic. Není na co koukat. A když už se zakoukáte přijde rána. Za to Zakarpatí, to je sen. Když tedy mluvíme o krajině. Krásné scenérie se střídají jedna za druhou. Dali jsme jen jednu túru a pro turistiku je to nepolíbený kraj. Poloniny nás uchvátili. Vysoko je to cca jako Sněžka. Nahoru jdete po loukách, vejdete do lesa, končí les a začíná kleč a když skončí i kleč není to jako v Tatrách kamení a skály. Ale pastviny. Najednou je vidět neskutečně daleko a všude kolem zeleň. Louky že by se jednomu chtělo jít naboso. A nahoře se pasou stáda koní. A vůbec se nebojí. Kromě vůdčího hřebce, který vás už z dálky pozoruje jsou krotcí a nechají se podrbat. Krása

O městech: No, tak to je rozličná kategorie. Obecně Ukrajinská města moc krásy nepobrala. Žytomir bych označil za nejškaredší město co jsem kdy navštívil. I když jeho muzeum kosmonautiky ve mně zanechalo dojem. Tam stojí za to se podívat. Nechali jsme motorky na chodníku a než jsme slezli už u nás byl z ostrahy. Jestli prý chceme dovnitř máme si dát motorky až před vchod a vše co jde z nich sundat, prý aby to nevzjalo nogy. My šli dovnitř a on ven hlídat motorky.
Kyjev je pro mě nádherný a megalomanský. Na to nestačí pár řádků. Prostě úchvatný s mnohými překvapeními. Fakt jsem tak hezké a staré město nečekal. Tam se rozhodně ještě pojedu podívat. Pod městem Dněpr no paráda.
Co by se mělo za město vypíchnout je Kamenec Podolsky. Prostě božsky romantické starobylé hradní město s nádherným hradem jako z pohádky. A ten pohled v noci.
Koločava, no vesnice celkem pěkná. Kvůli Ivanu Olbrachtovi a Nikolovi Šuhajovi hlavně pro Čechy turistické středisko. Je tam na co se dívat. Vesnice, nebo městečko zasazené do horského průsmyku je nádherné hlavně z hora. (v článku o pořádku popíšu proč) Vesnicí protéká řeka, která tam nádherně zatáčí a dělá tu správnou téměř vysokohorskou atmosféru. Všudypřítomné kravky a koně to jen dokreslují. Ráz krajiny okolo bere dech. Vesnice asi už dávno není samá roubenka tu, aby jste pohledali. Přece jen si lidi ty domky bohužel začínají upravovat a přestavovat. V samotné Koločavě a okolí je toho dost a třeba dovča na týden rozhodně nebude o nudě.

O kravách : to je specialita Zakarpatí, funguje to tak. Že ráno vypustí kravku ze dvorka přímo na ulici. Ta sama se rozhodne jakým směrem se jí zrovna chce vydat. Prostě se vydá někam za město, kde se napase. S večerem se sama vrátí, odněkud. Je prča je potkávat na ulicích. Někdy jde sama, někdy více pohromadě. Pomalu se od sebe oddělují jak přicházejí ke svým domovům. Přijde k domu, zabučí u branky vyběhne paní v natáčkách otevře a kravka si zajde do chlíva. Jiní už mají branky na péro. Holka zatlačí a odejde domů. No sranda. A taky těch lívanců po ulicích. Jezdit tam musíte opatrně. Krávy především. No a když si uvědomíte, že co domek to kravka umíte si představit co jich tam je. A jen tak pomalu se uhýbají. A do toho koně. Idyla.

O pořádku: Ukrajinci jsou a to především Zakarpatci neskuteční bordeláři. Všechnu tu nádheru kazí hromady odpadků kam se podíváte. Od toho, že všude když se vydáte na túru vás plasty utvrzují v tom, že člověk tu žije. Tak v Koločavě je tomu nasazená koruna. Řeka plná igelitů a plastů se nedá ani popsat. Kusy plastů z aut v řece přímo ve vesnici z toho je smutno. Okolo hřbitovní zdi, kudy jdete ke hrobu Nikoly Šuhaje procházíte skládkou. Okolo domků mají uklizeno, ale tím jak nemají žádné odpadové hospodářství tak co se nespálí končí za plotem, v řece nebo jen tak pohozeno kde se naskytne možnost. Dobře nemáme to kam dávat, tak za vsí uděláme skládku. Třeba klidně u zdi hřbitova. Ale ten bordel je prostě všude. Za vesnicí krásné jezero, ale ty břehy. Ve vsi si děcka udělala na řece hráz, aby zvedli vodu a koupou se tam. Chtěl jsem tam vlézt ale to by jste fakt nedali. Zvedlá voda odnesla hlínu a pod tím prostě skládka až do řeky. V tom bych svoje dítě koupat nenechal. Je to prostě neskutečná škoda.

O tom jestli to stojí za to : jo stojí to za to. Určitě. Stojí za to poznat jiný život. Život mnohem chudší. A co mě na tom všem třeba nadchlo? Absence obchoďáků na Zakarpatí. Pravda po těch silnicích by nikdo nakupovat nejel. Ale jdete po vsi či městečku a každý třetí domek je krámek. I v té nejmenší místnůstce se snaží něco prodávat, aby vydělali nějakou kačku navíc. Rohlíky, chleba, mlíko, sýry a salámy a k tomu pár hrnců. Pytel s cukrem na váhu nebo s moukou. Bonbóny na váhu za pultem. Zelenina a ovoce. A chlazené nápoje. V hospodě a i v té největší (Četnické stanici) vám podají mléko před chvíli nadojené. Prostě stojí za to to tam vidět. Rozhodně jsou hezčí a přátelštější země než je Ukrajina. Přesto to stálo za to.

O ubytování : ubytování jsem zajednával přes Booking poněkolikáté a můžu jen pochválit. Každopádně mi říkali v ubytováních, že když zavoláte vyjde to levněji než přes booking. Ale to je na každém. Tedy o ubytování tak jak to šlo za sebou.
Řešov - Trzciana, Polsko, je to vlastně asi bývalé zdravotní středisko na vesnici. Ale na přespání se hodí, nebyl problém. Kuchyňka je vybavená. Jen v okolí není hospoda, ale je blízko večerka.
Petrograd v Žytomiru je jiná káva. Pokoje trochu zestárlé, ale jinak vřele doporučuju. Krásný motel. A to jídlo, pecka.
Petrani Central v Kyjevě je velmi velmi pěkný motýlek. I vybavenou kuchyňku má. Ale POZOR. Obsaďte celý pokoj. Objednal jsem 4 lůžkový a na poslední chvíli jsme jeli jen tři. Neměli problém mi jedno lůžko zrušit. OK. Ale když jsme se vrátili z města tak nám na jedné posteli ležel cizí týpek. A my všude rozkrámované věci. Druhý den, jsme chtěli to lůžko přikoupit, nešlo to a v noci zase jiný týpek.
Vacation home Lubov v Kamenci Podolském, vřele doporučuju. Ljuba je mladá žena, která si s manželem opravila domek a hned vedle něj na zahradě postavili další jen pro návštěvy jako penzion. Paráda, koupelna s vířivkou, kuchyň vybavená, krásné pokoje, výhled na hrad. Je to ve staré části města.
Sadyba Sukhar v Koločavě, o jednu noc jsme si pobyt prodloužili. Moc pěkné, kdy ze svého domu udělali penzion. K Četnické stanici jsou do asi dva dva a půl kilometru. Ale stojí to za ty procházky za pivem a jídlem. Byla by škoda bydlet v Četnické stanici a Koločavu si neužít pěšky. Přišli by jste o tu atmosféru. Samozřejmě jsou hospody i blíž. Ale … proč

O bankomatech : :) to byla prča. Každopádně si vyberte bankomat, který se dá přepnout do jiné řeči než Ukrajinština. To byl celkem oříšek, protože 50% bankomatů tam takovou funkci nemá. A to že známe, nebo přelouskáme azbuku nám bylo prd platné. Slovo dokážete přečíst, ale nevíte co znamená. Navíc k získání hotovosti procházíte podstatně víc kroků než u nás. V azbuce jsme prachy prostě nevybrali. A co bylo horší, v těchto starých bankomatech si musíte zažádat o vrácení karty zpět. Takže nám kartu musel vyndat náhodný kolemjdoucí. V Koločavě je taky bankomat. A tam ač Pepa znalý Ruských poměrů musel říct Ukrajinci ať mu pomůže s výběrem.

Parkování :
Řešov – motorky za bránou
Žytomir – motorky pod kamerou
Kyjev – motorky za bránou
Kamenec Podolsky – motorky za bránou
Koločava – motorky v garáži, majitel auto venku, sám nám to hned nabídl
Kežmarok – spali jsme u mé tety, ohodnotím tedy alespoň termál ve Vrbovu, pěkné, voda super, hlava na hlavě, 9 éček na 2,5h dle cedule a podle jejich počtů pro dva 9+9 je 23 éček :D hold jiný kraj

Tak asi tak pár postřehů odjinud.

Please Přihlásit se to join the conversation.

  • capricorn
  • Avatar uživatele capricorn Topic Author
  • Offline
  • Nováček
  • Nováček
Více
2 měsíců 2 dní zpět #53477 od DěsBěs
DěsBěs replied the topic: Ukrajina 2019
No hezky sis to užil jen co je pravda. Věř ale že ty cesty jsou v Ukrajině ještě luxus. Letos jsme byl taky na Koločavě právě v četnický stanici u Romana je to majitel a zlatej člověk. Spí se u něj i zadarmo vzadu na dvoře pod střechou. Využívají to hlavně batůžkáři a cyklisti. a pak jsem frčel přes Moldavsko do Oděsy zpět Rumunsko a domů do Český Skalice. Rovný 4000 km. Každou noc pod stanem. Komunikace s místníma v Ruštině kdekoliv bez nejmenšího problému. Ale možná je to tím že už od přírody na mašině působím jak bezdomovec i tak smrdím a tak jsem jim nějak bližší :) Nebo je to proto že jezdím sám. S policií jsem za roky co tenhle směr jezdím ještě neměl tu čest - pokud si mě teda zrovna nefotily na facebook nebo do památníčku pro dcerky. Jednou na mě zkusily úplatek na hranici. Ale strom s kuframa je velký jak auto a když jsem tam tak stál a on řika pasport problem davaj děngy tak jsem jen zívl a tři hoďky čekal než vyměkne pod náporem lidí kterým jsem mašinou blokoval vstup do země. Geroj nedostal ani halíř. Kdo peníze dává je podle mě blbec. Strom je přesně ta motorka která tyhle všechny polňačky dává s prstem v nose takže přeju všem pohodový cesty a hlavně s úsměvem.

Please Přihlásit se to join the conversation.

Více
2 měsíců 2 dní zpět #53478 od capricorn
capricorn replied the topic: Ukrajina 2019
Jojo. Silnice na Koločavu se dá vybrat i solidní. Odjížděli jsme po jedné takové. Ale co popisuju je na Stromka, prostě moc. Polňačku dává levou zadní, ale tohle bylo na krosku. Díry zhruba metr v průměru jedna na druhé. Když jsem nedal pozor bouchnul jsem spodkem. To je tak tu motorku prostě rozbít. Ostré hrany jako když bys dal panely půl metru od sebe. Na jedničku a mrtě spojky a brzdy. Spojka hlavně kvůli tomu ostrému plynu. Kolega měl "starého" Stromk a ten na tom byl líp. Šotolina, štěrk, nebo polňačka za to jsme děkovali. :laugh:

Please Přihlásit se to join the conversation.

  • capricorn
  • Avatar uživatele capricorn Topic Author
  • Offline
  • Nováček
  • Nováček
Více
1 měsíc 2 týdnů zpět #53490 od peterPP
peterPP replied the topic: Ukrajina 2019
Ahoj.Dobré čítanie,zaujímavé...B)

Please Přihlásit se to join the conversation.

Více
Moderátoři: Roman Jakub
Powered by Kunena fórum