Korsika a Sardinie 2012

 

Po přečtení několika cestopisů je rozhodnuto. Letos navštívíme všemi vychvalovanou a doporučovanou Korsiku a Sardinii. Tyto ostrovy bychom rádi objeli po pobřeží a i trochu vnitrozemím.  Po večerech vytvářím trasy do naší navigace Pepiny. Volím hlavně mé oblíbené bělky, které v počítači vypadají jak namalované roztřesenou rukou. Máme pouze 10 dní dovolené. Proto volíme možná pro někoho potupné řešení, ale noční přesun autem s vlekem se nám zdá výhodný jak časově, tak i finančně. Po dohodě s naším sousedem Karlem určujeme termín odjezdu na 7.6. v 19 hod.

Karel a Hanka    Triumph Tiger 800

Zdeněk a Monika  BMW 1200 GS Adv

 

 

Čtvrtek 7.6 – pátek 8.6.

Karlův Transportér je naleštěn a po vyřešení několika potížích s redukcí na vlek, konečně můžeme nakládat. Triumpha kurtujeme do auta a obkládáme ho kufry a ostatními věcmi. Barborka je již od včerejška na vleku.

 Opravdu v 19 hodin startujeme a za pokřiku – NA PLZEŇ VÁVRO! začíná naše letošní putování. Trasa do Livorna je zadaná v Pepině, a ta hlásí příjezd do přístavu v 7,00 hod. Nasazuji cestovní rychlost 110 km/hod a v půlnoci jsme za Mnichovem. Výměna řidičů a už stoupáme do průsmyku Brener. Platba 8E nás nemine a po chvíli jsme v Itálii. Holky na zadních sedadlech pospávají a my s Karlem probíráme životně důležité záležitosti a cesta krásně ubíhá. Ve 4 hod ráno jsme u Modeny. Tak natankovat a za volant usedá Monika. Dálnice se kroutí a přibývají kamiony, ale Moni se probíjí statečně vpřed. 100 km před cílem se opět měníme a v 7,40 jsme v přístavu. Zajíždíme na hlídané parkoviště. Všechny naše zavazadla se přesouvají na naše miláčky. Cena za trajekt pro dva a moto je 135 E. To je tedy dost drsné, ale je to daň za nákup lístků bez rezervace.

 V 10,30 je odjezd, obsluha nás navádí dovnitř a odborně přivazují motorky za stupačku k nějaké trubce. Raději odcházíme na horní palubu, kde je nádherný rozhled na přístav. Poleháváme na opalovacích lehátkách a dojídáme zásobu domácích třešní. Náš kolos se začíná třást a po chvíli vyplouváme. Studený vítr nás zahání do restaurace, kde si leháme na modrý měkoučký koberec. Loď se příjemně pohupuje a my pozorujeme, jak se o příď tříští obrovské vlny. Probouzíme se při hlášení, že nás vítají v Bastii. Motorky jsou v pořádku, tak startujeme a hurá za dalším dobrodružstvím.

Je krásně teplo, polojasno a my míříme po východním pobřeží na sever. Po 25 km v Cagnano odbočujeme dle pokynů Pepiny do vnitrozemí na nenápadnou uzoučkou silničku D132. Je to opravdu úchvatné. Silnice je kvalitní a my stoupáme a zase klesáme a projíždíme snad tisíc zatáček v kuse.

 

Provoz je minimální a my si to opravdu užíváme, až gumy hvízdají. V Luri se napojujeme na hlavnější silnici D 180 a pokračujeme v přejezdu vnitrozemím. Míjíme rozvaliny pobřežní strážní věže a po D80 míříme na pobřeží. Ach, ty nádherné výhledy na skalnaté pobřeží a modré moře.

Po chvíli nás Pepina vede na nenápadnou silničku, která končí u místní pláže. Voda je na můj vkus studená, ale holky neváhají a vrhají se do vln. Osvěženi se vracíme na D80 a hurá na jih. Míjíme městečka Canari, Marina D´Albu. U vesnice Nonza fotíme místní raritu a to je černá břidlicová pláž.  Stále jedeme podle pobřeží a nemůžeme se vynadívat na okolní skály a pobřeží.

 

Není tu žádná možnost sjet dolů k moři, ale nám to prozatím nevadí. Náhle Pepina velí odbočit vlevo na D333. Stoupáme do hor a opět projíždíme klikaté úseky. Asfalt je ostrý a velice kvalitní. Ve městečku Patrimonio se napojujeme na D81 a stále míříme do vnitrozemí. Silnice stoupá a zatáček je nepočítaně. Zalesněné kopce jsou nádherné a občas potkáme na silnici nějakou krávu, nebo kozu. Hluboký zvuk naší Barborky je ale neděsí, asi jsou zvyklí na projíždějící stroje.

 

Po chvíli odbočujeme na D38 a pomalu se přibližujeme na jihozápad k pobřeží. Malou vesničku Poggio – D´Oletta projíždíme centrem. Na konci najíždíme na hlavnější silnici D82, po které jedeme asi 5 km a odbočujeme na D 62. Vedlejší a hlavní nejsou ani kvalitou, ani šířkou poznat, pouze na mapě.

Svištíme to západním směrem divokou přírodou, občas mineme nějaké stavení. Okolí silnice je oplocené a nedá se nikam zabočit. Každá odbočka vede k nějaké chatrči anebo k nádherné vile. Domlouváme se, že pojedeme až na pobřeží a tam si najdeme nějaké bydlení v kempu, nebo jen tak.  Silnice se kroutí a zatáčky jsou nekonečné. Po hodině kroužení se napojujeme na D81, která vede západním směrem. Vzdušnou čarou je to na pobřeží kousek, ale my projíždíme několik údolí a opět šplháme do kopců, abychom byli odměněni nádhernými pohledy na okolní přírodu.

 

Vše je stále oplocené, a tak bude asi obtížné najít nějaké spaní mimo kemp. Okolo 20 hodiny se napojujeme na hlavní silnici N 1197, po které přijíždíme na pobřeží ke kempu Lozari.  Vrata jsou zavřena a pět hvězdiček nevěstí nízkou cenu. Chvíli se radíme, co dál. Popojíždíme na odbočku, kde je cedule na Agrokemp. Má to být 5 km mimo naší trasu. Neváháme a jedeme směrem, kterým ukazuje šipka. Po 7 km nic, ale líbí se nám nenápadná odbočka vlevo. Po písku přijíždíme na černou skládku, kam místní vozí stavební suť a za ní je malý plácek, kde je místo pro náš tábor. Vaříme si večeři a odpočíváme. Ležíme na plachtě od stanu a pozorujeme, jak se obloha pomalu zatahuje. Dnes jsme za odpoledne urazili 170 km, což je pěkné. Po klikatých silničkách se nedá jet moc rychle, ale dovolená teprve začíná, tak žádný spěch.

Sobota 9.6.

Ve tři ráno nás budí padající kapky. Stavíme potmě stany, což je docela legrace a pak v suchu pokračujeme v přerušeném spánku. Ráno je obloha jak vymetená. Stany rychle osychají a po snídani balíme a vyrážíme na další cestu. Směřujeme do vnitrozemí po silničce D363. Tady v noci asi pršelo trochu víc, protože na vrcholcích kopců se válí mlha, která pomalu padá do údolí. Do takové bílé zdi vjíždíme a nevidíme ani na 10 m.

 

Poslepu přejíždíme sedlo, ale záhy mlha ustupuje a před námi se otvírá další z mnoha nádherných údolí. Za vesničkou  Palasca odbočujeme na N197 a poté opět na bělku D963, která stoupá do hor. Projíždíme vesničky Olmi – Cappella, Pioggiola. Opět super stoupání, klesání a asi milión zatáček.

 

Pepina nás vede na silnici D71 která pomalu míří na západ k moři. V Calvi zastavujeme u supermarketu a jdeme nakoupit nějaké potraviny. Cenově vše vychází jako všude v Evropě. Město je pěkné, po celé délce výběžku je pláž, ale je oplocená, vlastně jako vše, a nedá se zajet až k moři. Nechceme nechávat motorky s věcmi na hlavní a tak počkáme. Určitě narazíme na něco lepšího. Pokračujeme po pobřeží po D81B. Nad městem zastavujeme u studánky a nabíráme si vodu přímo z pramene.

 

 Jedeme stále na jih a s každým kilometrem se otepluje. Pokračujeme po D81, která nás vede chvílemi vnitrozemím a chvílemi po pobřeží. V Portu je odbočka k moři na pláž. Hurá, bude koupačka. Jsou veliké vlny a je to docela zábava. Vždycky přijde série několika vln a pak jedna nebo dvě menší. V tu chvíli musí člověk skočit do vody a plavat. Je zábavné pozorovat lidi, jak jim příboj podráží nohy. Nezbedný Karel vymýšlí nějaké špumprnákle přímo v kritickém místě příboje, když znenadání přichází opravdu maxi vlna a on mizí. Když voda opadne, Karel se zvedá a má pěkně sedřený obličej, hlavně má trochu natržené obočí. Holky ho ošetřují a je to dobré.

 

Vykoupáni, najedeni a odpočinuti pokračujeme po D84 do vnitrozemí. Silnice D84 vede národním parkem De La Corsa. Skály a kaňony jsou zbarvené do červena. Chvíli hledáme vyhlídku okolo vesničky Évisa popsanou v průvodci, ale nakonec vše fotíme ze silnice. Po projetí této nádhery se napojujeme na D70 a po chvíli na D1. Není to ale česká dálnice, nýbrž nádherná bělka se super asfaltem. Tato silnička vede přes horské masivy a kroutí se jako had v proutí.

 

Po hodině kroužení se napojujeme na D303 která vede do městečka Porticcio. Dnes chceme spát v kempu a tak jedeme podle cedule až k recepci. Cena 15,40E za dvě osoby s motorkou a stanem je super. Stavíme stany u potůčku, vaříme a plánujeme zítřek. Dnes jsme najeli 275 km, což je po uzoučkých silničkách plných zatáček docela pěkný výkon. 

 

Neděle 10.6.

Ráno nějak nemůžeme odjet. Tedy, já s Monikou máme zabaleno a naloženo, ale Karel s Haničkou se stále přehrabují ve věcech a nakonec musejí zase vše rozbalit, protože klíče od motorky zůstali ve stanu. UF! Konečně startujeme. Po D55 vyrážíme na jih po pobřeží. Míjíme obrovské pláže, ale koupání odkládáme na pozdější dobu.  Po chvíli silnice odbočuje do vnitrozemí a zase ty super zatáčky, stoupání a klesání. Míjíme skalní útvary, které připomínají svými tvary různá zvířata.

 

Pokračujeme po D355 a nemůžeme se nabažit okolní přírody. Ze skal občas vyvěrá potůček nebo malý vodopádek. Chceme si nakoupit nějaké potraviny a tak sjíždíme z trasy a ve městečku Porto Pollo zastavujeme u malých obchůdků. Kupujeme sušenky z kaštanové mouky a sklenici místního medu. Dlouho zkoumám, zda tam není maličký nápis - made in China, ale je to v pořádku, na etiketě je originální razítko místní farmy. Ještě bereme benzín, za pěkných 1,8E/L a vracíme se na plánovanou trasu. Po D 157 a N 196 jedeme po pobřeží na jih. Napravo míjíme skalnaté pobřeží a krásné divoké zátoky s bleděmodrým mořem. Nalevo se tyčí ostré skály, které postupně přecházejí do větrem a deštěm uhlazených, zakulacených útvarů.

 

Přijíždíme do přístavního města Bonifacio. Je poledne a oblíbená siesta odsunuje odjezd trajektu na 15,30 hod. Projíždíme centrum a nakonec parkujeme pod přístavní pevností na vyhrazeném parkovišti pro motorky. Samozřejmě zdarma, platí pouze auta. Jdeme s Monikou až na konec výběžku mysu Bosco, kde jsou hradby a pak moře. V dálce na obzoru je vidět Sardinie. Bohužel nám nezbývá čas na návštěvu pověstných schodů pod klášterem, které jsou vytesány ve skále a vedou dolů k moři.

 

Za motorku a dvě osoby platíme 52E, což se mi zdá za 1 hodinu na moři docela dost. Ale není jiná možnost, jak se odsud dostat. Motorky nám opět odborně přivazují za stupačku k nějaké trubce a my jdeme na palubu, kde si zabíráme dvě lavičky na sluníčku. Přichází parta slovenských děvčat v důchodovém věku a Karel je baví svými fotokreacemi.

 

V 16,30 přijíždíme do přístavu St. Teresa na Sardinii. Vyrážíme na jih po hlavní silnici Sp90. Silnice je krásná, široká, ale jedeme stále po rovině. Napravo vidíme v dálce moře a nalevo se pomalu tvoří malé kopečky. Je to trochu nuda, ale zase můžeme jet rychleji. Za městem Porto Torres odbočujeme na Sp57 a pálíme to po této široké, krásné silnici do vesničky Palmadula. Karel bere benzin. Cena je stejná jako na Korsice.  Po Sp69 pokračujeme vnitrozemím na jih. Je to docela nuda, silnice je rovná, bez zatáček. V okolí jsou pole a v dálce před námi jsou vidět kopce, které se ale vůbec nepřibližují. Občas míjíme nějakou skálu a polorozpadlý dům.

 

Tuto nudu zaháníme zkratkou po trochu rozbité mini silničce, což se po chvíli jeví jako chyba. Ve 110 km/hod chytáme obrovskou díru. Uf! To bylo o fous a mohli jsme se válet v příkopě. Karel nám na křižovatce hlásí, že viděl, jak máme zadní kolo asi metr vysoko.

Po chvíli najíždíme zpět na hlavní silnici Ss291. Na předměstí města Alghero je velký kemp. Chvíli laškujeme se slečnou na recepci a pak každý dostáváme na ruku náramek a mapu, kde si můžeme postavit stan. Kemp je veliký, čistý. Je tady pár motorkářů z Německa, a hlavně spoustu důchodců v krásných karavanech. Sedíme, popíjíme čaj. Když se setmí, jdeme spát.  Po dnešních 283 km je odpočinek na místě.    

 

Pondělí 11.6

Ráno vracíme náramky a platíme 22,70E . Vyrážíme po Sp105 a poté po Sp49 podle pobřeží. Silnice se konečně začíná klikatit a kopíruje skalnaté pobřeží. Výhledy na moře a do zátok jsou nádherné. Provoz je nulový a my to docela pájíme. Ve městečku Bosa zastavujeme u supermarketu. Nakupujeme nějaké potraviny na dnešek.

Silnice vede do vnitrozemí. Pokaždé, když projíždíme nějakou vesnicí, tak v centru se uličky zúží. Pepina nás vodí mimo hlavní městské tahy a my se motáme v uzoučkých uličkách. Je to docela zážitek, občas nás předjede splašený skůtr s laďákem, který v tom stísněném prostoru burácí jak tank.

 

Ve vesnici Cuglieri jsou uličky tak úzké, že před námi jedoucí náklaďák musí sklopit zrcátka, aby se vešel. Po Ss292 se vracíme k moři. Projíždíme několika malými vesničkami a opět míříme do vnitrozemí. Míjíme Riola Sardo, Baratili San Pietro, za kterým nás Pepina navádí na silnici Sp12, a po chvíli na Ss131. Je to taková skoro dálnice, tak bereme za hefty a těch 15 km máme za sebou za pár minut. V Marrubiu zastavujeme u pumpy pro benzín a plánujeme nějaké koupání. Je nádherné počasí, sluníčko pálí a teploměr ukazuje 32°C. Po Ss126 jedeme přes velikou pláň, kde to připaluje i za jízdy. Pomalu objíždíme zakulacený dlouhý kopec a konečně. Moře je tady.  Zastavujeme na pláži Porto Palma. Voda je báječná. 

 

Pláž je v zálivu a nejsou žádné vlny. Je tady ale nějaký spodní proud, který nás stále nese od břehu a pak máme co dělat, když chceme nazpět. Po odpočinku pokračujeme stále na jih. Silnice se klikatí. Chvíli jedeme po pobřeží a chvíli vnitrozemím. Za Montevecchio stoupáme po nové silnici, kterou zrovna dělníci válcují. Asfalt je měkký, ale oni to neřeší a máme jet v protisměru, tam už to údajně vychladlo.      

 

Takto jedeme několik desítek kilometrů po Ss126. Kopečky v okolí jsou zelené, porostlé keři. Teploměr stále ukazuje 32°C a tak je velice příjemné, když po hodině kroužení zastavujeme na pláži Buggerru. Tady je otevřené moře a vlny jsou veliké. Po Sp83 pokračujeme podle pobřeží. Projíždíme ostré skalní útvary. Nad námi se majestátně tyčí bílé skály.

 

Už je pozdní odpoledne, ale sluníčko stále hřeje a my míříme po Sp 70 stále na jih. V městečku Teulada odbočujeme na Ss195 a po chvíli na nenápadnou silničku Sp 71. Ta nás vede až na nejjižnější výběžky tohoto krásného ostrova. Pobřeží je skalnaté a jen na několika místech jsou úzké pěšinky, vedoucí k moři. Kocháme se pohledem na nekonečné moře.

 

Nyní pojedeme už jen na sever. Po hodině jízdy po pobřeží se vracíme na Ss195. Chvíli hledáme nějaké cedule, upozorňující na kemp, ale vše je oplocené a nedá se nikam odbočit. Nakonec se ptám Pepiny a ta nás vede po uzoučké silničce až ke kempu na pláži. Je skoro prázdný, ale nám se líbí. Stavíme stany mezi borovicemi a jdeme se vykoupat. Večer je nádherný, teplý, chvíli hrajeme karty a za tmy zalézáme do pelíšků. Dnes najeto 380 km.

Úterý 12.6

Ráno se jdeme koupat. Voda je příjemná a my sbíráme kamínky a vytváříme na pláži nápisy, aby se vědělo, že jsme tu byli. Balíme a v 10 hod se vracíme na Ss195. Po této hlavní silnici přijíždíme do velkého, přístavního města Cágliari. Provoz houstne a teplota stoupá na 35°C. Projíždíme přístav a poté jedeme okolo nádrží, kde se těží mořská sůl. Ukrutně to tu páchne. Zastavujeme u sámošky a jdeme nakoupit. Paní pokladní se asi líbíme. Vypráví nám, jak její syn pracuje ve Vídni a ona tam jednou byla také.

Uf, konečně vyjíždíme z městského mumraje. Jedeme po Sp17 a v městečku Geremeas odbočujeme na pláž. Písek je rozžhavený a tak pelášíme do moře zchladit jak chodidla, tak celá těla. Koupačka je parádní, moře má bleděmodrou barvu. Fouká silný, ale příjemný vítr. Pozorujeme surfaře, jak sviští po hladině.  

 

Silnice se pěkně kroutí, je minimální provoz.  Z Sp18 najíždíme na Ss125, po které jedeme až k městečku Tortoli. Pepina nám nachází kemp s krásnou pláží. Platíme 18E a dnes končíme. V 15,30 hod máme postavené stany po stromy, které vytvářejí příjemný stín. Jdeme se koupat. Karel vymýšlí různé hry. Skáčeme po pláži snožmo, pozadu, po jedné noze a je legrace.

 Navečer bereme motorky a jen tak nalehko v kraťasech a holky v šatičkách, jedeme do Torteli na večeři. Chvíli jen tak chodíme po ulicích. Je vidět, že hlavní turistická sezona ještě nezačala. V ulicích a na hlavní třídě je spoustu poloprázdných restaurací, ale všechny nabízejí samé hamburgery. My ale hledáme ryby. Nakonec nás místní domorodci posílají do malého rodinného hotýlku, kde si objednáváme nějaké rybí speciality.

Okolo půlnoci se vracíme do kempu, kde už všichni spí, nebo jsou zalezlí v karavanech a koukají do bedny. Najeto 204 km

Středa 13.6

Budíme se do nádherného, slunného dne. Ranní koupel v moři nás probouzí a v 10 hodin startujeme na další okružní jízdu. Po Ss198 stoupáme do kopců směrem na Lanusei. Na cedulích stále vidíme toto město, jak se přibližuje a zase vzdaluje. Pepina nás vodí po uzoučkých horských silničkách a nám se zdá, že jezdíme stále dokola.

 

Projíždíme pohoří Gennargent nejvyšší horou Punta la Marmora 1829 m.n.m.  Jezdíme nahoru a zase dolů, a stále spousta zatáček. Ještě, že máme vše naplánované. Alespoň nemusíme řešit, kudy jet. Silniček je spousty, a Pepina nás vodí opravdu po těch nejlepších. Prohlížíme si obrovské bílé skály, ve kterých se odráží sluneční světlo, až bolí oči. Napojujeme se na známou silnici zvanou Strada Statale Orientale Sarda.

 

Potkáváme spoustu motorkářů, na silničních i cestovních motorkách. Po 25 km sjezdu odbočujeme do městečka Cala Gonone. Chvíli hledáme pláž a jezdíme jednosměrnou tam a zase zpátky. Nakonec zastavujeme na parkovišti a hurá do vody. Asfalt je tak rozpálený, že se po něm opravdu nedá jít naboso.

 

Po hodince odpočinku nás Pepča vede po panelové cestě do kopců nad moře. Stoupání je opravdu velké a vracečky jsou příkré. Jedeme na jedničku pod plynem. Nesmím povolit, to by pak bylo pro spojku pěkné trápení.

 

Předjíždíme karavan, který má opravdu co dělat, aby toto stoupání překonal. Nahoře jsme odměněni nádherným výhledem na moře a skalnaté pobřeží.

Po chvíli zastavujeme u Krasové jeskyně Grotta di Ispinigoli. Bohužel, prohlídka začíná až za 1,5 hod. To se nám nechce čekat, tak pokračujeme po Sp 38 do vnitrozemí okolo přehrady Lago del Cidreno.  Konečně se začínají objevovat aleje korkovníků, který se odtud vyváží do celého světa. Hlavní kmeny stromů jsou obřezány dokola do výše 170 cm. Jak se v průvodci dočítáme, tak korek doroste do původní síly za 9 let. U jedné aleje zastavujeme na odpočinek. Ihned z nejbližšího stromu pižláme kousky korku na památku.

 

V horském městečku Bitti jedeme obchvatem, což je taková uzoučká silnička, která sice objíždí centrum, ale dva náklaďáky by se tu nevyhnuli. Na tomto mini obchvatu potkáváme stádo ovcí. 10 minut čekáme, až přejdou a pozorujeme ovčáckého psa, jak má vše pod kontrolou. Za stádem jede bača v terénním autě. Odbočujeme na Sp50. Stoupáme do vesničky Mamone a cestou obdivujeme krásné okolní kopce.

 

Přijíždíme k přehradě Lago di Posada. Ale ouha. Jediná silnice, vedoucí našim směrem je uzavřena a objížďka je dlouhá 95 km. Tak hurá do zákazu vjezdu a uvidíme, co bude. Po 10 km přijíždíme na staveniště pod hráz a opravdu je to problém. Stavějí tady nový most a nedá se projet. Najednou se odněkud řítí auto a už zdálky pán ukazuje, ať jedeme pryč. Hrajeme chvilku divadlo, že jsme se ztratili a že nutně potřebujeme na druhou stranu. Chvíli váhá a pak říká, ať jedeme za ním. Kousek se vracíme a náhle odbočujeme na šotolinovou cestu, po které jedeme asi 7 km po proudu řeky Flume di Posada. Přijíždíme k úzkému mostíku, který vede přes řeku. Pán zastavuje a říká, že máme jet tudy a odjíždí. Chvilku se radíme, zda to není nebezpečné, ale najednou přes mostík proletí malé UNO a je rozhodnuto. Mostík je uzoučký se zrezivělým zábradlím, ale vše je v pohodě a po chvíli najíždíme na námi hledanou Sp 67, která vede po druhé straně přehrady.

 

Pomalu stoupáme do středu ostrova. Zastavujeme na jedné z mnoha vyhlídek a na obzoru vidíme moře na východní i západní straně. Po Sp 95 pokračujeme směrem na severozápad asi 20 km. Stále míjíme aleje korkovníků a potkáváme několik náklaďáků, naložených touto surovinou. Pepina nás vede po uzoučkých silničkách a náhle odbočujeme na Ss 389, po které přijíždíme do městečka Ala dei Sardi. Chceme navštívit místní muzeum nožů. Dočetli jsme se v průvodci, že Sardiňané jsou velicí vyznavači nožů, které se dědí po staletí. Je ale po 18 hodině a mají zavřeno.

 

Hodnotíme situaci a nakonec vítězí varianta, že se pojedeme podívat do Olbie, kdy nám jede trajekt, a podle toho se uvidí, jaký bude zítřejší plán. Silnice se nádherně kroutí a my po půl hodině klopení odbočujeme na hlavní E 840. Ta vede podle říčky Riu de Enas až do přístavního města Olbia. Je 19,30 hod a jak zjišťujeme, tak trajekt nám odjíždí v 22,45. Je to noční spoj a to se nám líbí. Vyspíme se na lodi a ráno budeme na pevnině v Italském městě Civitavecchia. Cena 67 E za motorku a dvě osoby je také přijatelná.

Jelikož je dost času, jedeme do centra nakoupit nějaké potraviny k večeři a na snídani. Pohledy jsou nezbytné, a Karel musí oběhnout půl města, než sehnal známky vedle v trafice. Po několika kontrolách našich lodních lístků nám konečně přivazují motorky, ale tentokrát velice pořádně, jako by měla přijít nějaká bouře. Chvíli bloumáme po lodi, ale odlehlá místečka na spaní jsou již zabraná jinými pasažéry. Nakonec se nám daří najít místo v restauraci mezi stolečky. Zábava pomalu utichá. My uleháme do spacáků a po dnešních 287 km usínáme.    

Čtvrtek 14.6

V 5 hodin nás budí hlášení, že za chvíli budeme v přístavu. Pozorujeme z paluby, jak maličký remorkér tlačí náš kolos k molu.

 

V 7 hodin vyrážíme. Projíždíme ještě tichým a spícím městem Civitavecchia. U jedné kavárny nacházíme poštovní schránku a jsme zvědavy, zda budou pohledy doma dříve, než my. Holkám není moc dobře, asi jim nevyhovuje spaní na lodi. Není žádný provoz. Je vidět, že Italové si rádi poleží a pak to napálí. V údolích se povaluje ranní mlha, ale sluníčko začíná připalovat a obloha je bez mráčků. Objíždíme jezero Lago di Bracciano a hledáme místo na odpočinek. Vše je oplocené a na placenou pláž se nám nechce. Nakonec zastavujeme nad městečkem na parkovišti. Vaříme kávu a snídáme.

Holky se opravdu necítí nejlíp, tak měníme plány a vyrážíme po Ss2 na sever. Po chvíli nás Pepina vede na krásnou uzoučkou silničkuSp1, po které objíždíme jezero Lago di Vico. Opět je vše oplocené a placené, tak pokračujeme do města Viterbo. Chvíli se tu motáme. Je opravdu teplo. Nakonec nás Pepina vyvádí na Sp 7, po které objíždíme dnešní třetí jezero Lago di Bolsena.  Stoupáme do kopečků. Silnice se nádherně kroutí. Karel hlásí, že musí natankovat, tak odbočujeme do skalního města Pitigliano. Této zajížďky vůbec nelitujeme. Město, postavené na skále je nádherné. Příjezdová silnice se kroutí po vrstevnici a stoupání je obrovské.

 

Obdivujeme budovy, namačkané na sebe, uzoučké uličky a honosnou vjezdovou bránu. Po odpočinku se vracíme na hlavní Sr74 a pokračujeme severozápadním směrem. V Manciano odbočujeme na Sp 159 a užíváme si poslední dnešní zatáčkovitý úsek.  U Grosseto  najíždíme na rychlostní silnici Ss1, po které jedeme až do přístavního města Cecina. Pepina nám nabízí několik kempů. Přijíždíme do prvního a už víme, že tu zůstaneme. Cena 24E je přijatelná a mají vlastní bazén. Koupeme se, odpočíváme a posloucháme bujaré fandění italských fotbalových fanoušků. Vyhrávají Italové nad Chorvaty a u místního baru začíná oslavná diskotéka a karaoke. Najeto 178 km

Pátek 15.6

Ráno se koupeme v bazénu. V 10 hodin platíme. Slečna je velice milá, ale trochu nám plete datum příjezdu a máme zaplatit dvě noci. Nakonec se omyl vysvětluje a můžeme jet. Silnice Sp 39 vede podle pobřeží, ale opět je vše oplocené, nebo se k pláži nedá dojet. Ve městečku Qercianella se konečně daří objevit silničku, která vede do místní zátoky. Je tu ale betonové molo a spousta ostrého kamení. Vlny sem přinášení z okolí binec. Karel s haničkou jsou stateční a přelézají po ostrých kamenech až na okraj zátoky. Já si zatím povídám s bezva pánem, který se vyloženě nudí, je rád za každý rozhovor.  

 

Ve 13 hodin přijíždíme do přístavu v Livornu, kde máme zaparkovanou dodávku. Pomalu vše vybalujeme a nakládáme. Za hodinu je vše naloženo a vyrážíme na zpáteční cestu domů. Jedeme po vedlejších silnicích, které kopírují dálnici, ale je to strašně ubíjející. Raději se napojujeme na dálnici a hurá na sever. Cestou probíráme zážitky a postřehy z našeho výletu. Cesta krásně ubíhá. K večeru přejíždíme Bererský průsmyk. Pak už jen Mnichov a Praha. Zastavujeme před naším domem ve 3 ráno a Karel to má ještě 100 m a je také doma. Najeto 73 Km na moto a 1280 autem.

 

Závěr: Korsika a Sardinie jsou nádherné ostrovy. Pro motorkáře ideální. Kvalitní silnice, spojené se zatáčkovitými úseky jsou jedinečné. Příroda se mi více líbila na Korsice, ale oba ostrovy stojí za projetí. Přespání na divoko se hledá dost obtížně, ale mimo sezonu je cenová relace v kempech přijatelná. Na motorkách jsme najeli 1850 km a přesun autem byl 2530 km. Parta byla jako vždy bezvadná a už se těšíme na nějaký další výlet.

 Zapsal: Zdeněk  

You have no rights to post comments