Sardinie a Korsika 2011

 

Tak po Norsku byla snaha vybrat,jako cíl výpravy,něco levnějšího.Což se nám evidentně nepovedlo protože Itálie a Francie-což tyto ostrovy jsou-nějak moc levné nejsou.No nic.Zase budou kufry nacpaný  sáčkama z expressmenu.Žádná změna.Objednávám to dohromady pro mě,Radka a Miru.Když  dorazil balík za 2500 kc domů,tak jsem byl obviněn,že se tam jedeme jenom nažrat.Opět se pojede socka stylem,takže spaní se plánuje na divoko-i když to tam není povolené.Přes zimu dávám do kupy zajímavosti obou ostrovů a posílám to navigátorovi,ať si to přebere.Termín byl vybrán jarní.Chtěli jsme vidět Korsiku rozkvetlou a taky vypadnout,než tam bude jak v mikrovlnce.Nepovedlo se ani jedno.Všechno už je odkvetlé a čokli se perou o stín.A to vyjíždíme 18.5 .
Sestava-Martin -Vstrom 650-tail gunner
Kedaros-Vstrom 650-navigátor
Mira-CB750-fotograf
Láďa-FZ 6-IT/Ajťák/

 

Den 1

Na pumpě v Olomouci jsem první ,ale Kedaros  s Mirou přijíždějí za pár minut.U stojanu zahlídnu povědomého varana a bundu.Jo, je to Pavlináč.Chvilku pokecáme a jedeme na Brno a na přechod,kde vyzvednem Láďu.Od toho doráží sms,že při montáži vytápěných heftů ulomil něco,čemu se odborně říká cvončík,takže  bude mít asi hodinu zpoždění.Kupujeme známku a čekáme hodinu a půl.Jelikož už nás to neba,tak se prostě pojede a večer se mu pošlou souřadnice.Začínám si zvykat na řízení naložené mašiny s parametry  trambusu.Brzdy jsou trochu mdlé,ale jde to.Hrneme to po dálnici do tmy.Radek odbočuje na odpočívadlo č.163 a zjišťujeme,že je perfektní na přespání.Za zděným WC je nádherná,schovaná loučka i s chodníkem na postavení motorek.Dává se Info Láďovy.Stavíme stany,jídlo,plechovka a zalízáme.Vyzouvám se a  slyším,jak za wc zhasíná čtyřvál.Jdu ho uvítat a oznámit mu,že visí každému plzničku.Nakonec na cestě ještě povoloval řetěz,protože ho doma přetáhl a ložisku se to nějak nelíbilo.

 

Den2

Za modré oblohy a příslibu velice teplého dne jedeme dál.Máme lístky na trajekt doma už od března,takže na trajektu musíme být na čas.  U hranic se Slovinskem děláme poradu a jelikož máme náskok,tak jedeme  najít do hor nějaké pěkné pasa,což se daří na jedničku.Taky je tam výrazně levnější benzín 1.2 euro,takže po špunt  a zpět směrem na Livorno.                                                                                        
Jezdím poslední.Což se může zdát jako pěkná zašívárna,ale tak jak tady,sem se naposledy bál  loni při nočním průjezdu Polska.Neuvěřitelný hovada.Proudy kamionů,mezi kterýma Kedaros  zručně kličkuje.Předemnou je Mira,kterej je poprvé venku.Jde vidět,že se trochu bojí,takže když vidím,že chce předjet,tak najedu vlevo a blokuju neuvěřitelně agresivní taliány.Spousta z nich je evidentně nasraná a najíždí mi až na kufry.Ťuknout do brzd,tak nazdar.Adrenalin na max.Do Livorna dorážíme skoro za tmy.Mám hlad a když mám hlad,tak sem vzteklej.Kedaros zajíždí hledat místo na stany doprostřed města,což nechápu.Nachází odstavný parkoviště kamioňáků,kde hned vedle na nás čumí z hospody cigáni.Tak to by nešlo.Chvilku se hádáme a pak to vyvádí z Livorna ven,což navrhuju už půl hodiny.Pak zavrhujou pěknej plac u jedné pumpy s tím,že támhle,asi kilometr daleko,je barák.Rezignuju a držím pec.Jenom jedu za nima.Mezi Livornem a Pisou odbočujeme  mezi nějaké stromy a vypadá to dobře.U cesty stojí dvě holky v kalhotkách a podprdě a mávají na nás.Stojí přímo na odbočce, kterou zahýbáme.Typuju,že je tam budeme mít natotata.A taky že jo.Stavíme stany.Je tma.Jedna se blíží,omrknout jestli bude business nebo ne.Mluví na mě a tím mě dost vyděsí,protože to byl jasně mužský hlas.Ale pak vidím kozy a směju se.Takhle vychlastanej a vyhulenej hlas u ženské sem ještě nepotkal.Ignorujeme ji.Ale jenom jednou.Tak to balí a mizí.My taky.Do hajan.

 

 

Den3

Trajekt jede 8,15.Je dobré tam být aspoň hodinu předem.Natankujeme a jedem do přístavu.Hledáme ty správny necky.Mira rukama zeširoka ukazuje kam jet a elegantně pokládá cb na bok.Až se vychlámeme,tak to zvednem a jedeme na loď.Námořník nás natlačuje ůplně na stěnu.Mě oznamuje,že musím sundat kufry,protože su širokej.Samozřejmně je to na pukách,takže ho prdím.Natlačuju to co nejvíc na bok a po opření na bočák jebnu kufrem do příruby jakési roury.No v komaxitu díra jak do řitě.Měl kliku,že mi nerozumněl.Byl sem hodně sprostej.Když to viděl a slyšel,tak mi to fofrem uvázal a zmizel.
Jedeme 4 hodiny.Máme jednu karimatku na které se střídáme.Prolízáme loď,kocháme se.Vylodění v Bastii je rychlé.Motorek z lodě sjíždí opravdu hodně.Tolik 1200GS pohromadě sem ještě neviděl.Jedeme směrem na sever-na Cap Corse.Radek uhýbá a malinkatýma kozíma uličkama nás vede na nějakou vyhlídku nad Bastií.Pak pokračujem až na nejsevernější pláž.Voda je celkem studená, ale až na Miru,to dáváme všichni.Máme v plánu tu zakempit na noc.Přímo na té pláži je nějaký,asi malý hotel,takže kluci zase stresují,že nás příjde někdo vyhodit.Směju se a vyhlídnu si místo,kde stejně bude za chvilku stát stan,rozdělávám spacák na zem,otvírám pivo  a čekám,až je to přestane bavit.Po postavení stanů požerem a sednem kolem ohně,kterej imituje Radkova svítilna.Rozdělat opravdovej neriskujeme.Sem tam se okolo něco pohybuje a pak zjišťujeme,že kolem nás v pravidelnym kruhu lítá netopýr.Ale aspoň 10 minut.Musela se mu točit kebule jak prase.

 

 

Den4

Budí nás řvaní bejka.Na pláž někdo vypustil malé stádo krav.
Ježdění po Korsice je trochu netradiční.Hodně zatáček je ve skalách,takže auto uvidíte až na vás vybafne  4metry od vás.Párkrát to bylo na přebalení.Střídání levá-pravá je hodně návykové.Když pak přijdou dvě levy po sobě,tak se lekneš.Totálně mě dostává mladá holka bez přilby na skůtru,která nás předjela před zatáčkou a celou ji projela prostě v protisměru,kolem skály za kterou nebylo možný nic vidět.Nechápu.Benzín 1.6 E.Pokračujem dolů a zastavujem na černé pláži v Nonze.Koupeme se-zase až na Miru.Mira má sebou foťák,že by zabral půl hliníkáča a místo koupání se vždycky ztratí a fotí kde co.Za 18 dní byl ve vodě jednou.
Dojíždíme do oblasti Désert des Agriates.Zastavujeme u odbočky,která vede přes ni dál k pobřeží.Nevypadá nic moc.Vyjíždí z ní GS a holka vzadu se na nás culí a při pohledu na nás kroutí hlavou jako že ne.Nakonec to vzdáváme a jedeme dál.Za St.Florent se zatáčky otvírají a člověk si tam po půl dnu kopne i pětku a šestku.Hned za Calvi jde z cesty vidět krásný poloostrov s majákem uprostřed a myšlenka,že jedem, napadla každýho.Podle garmina je to asi 5km,ale bez asfaltu a šutry a díry jsou dost velký.Kluci na plasťácích si troufají,takže jedem.Asi po polovině cesty je zákaz.Taky to mohli napsat nahoře.Jedem zpátky.Stromy jsou v pohodě ale CB a FZ6 mají svody pod motorem,což jim ještě ubírá výšku.Vstávám do stupaček,dávám za dva a celkem si to užívám.Jenom sem tam rana jak z děla,když kolo nabralo šutr a trefilo hliníkovej kryt motoru.
Radek dělá geocaching,takže pokud to jde,tak se hledají keše.Jedna zrovna nebyla daleko,tak jsme šli po ní.Byla to výduť ve skále ve tvaru srdce.Spaní se hledá dlouho a těžko.Nakonec skončíme ve vyschlém korytě nějakého potoka.Stan,jídlo,kaštanové pivo Pietro z kufra,co má tak 28 nad nulou a spat.

 

 

Den5

Vstáváme dost pozdě a jedem přes Porto dolů na Piana,kde jsou známé,červené skály Calanche.Teď,když není kde zabloudit,tak jezdím někdy první.Dost lidí před zatáčkou zatroubí.Projíždíme krátké,ostré zatáčky dobře známé z videí,kde vás od propasti dělí jen 30cm vysoká zídečka.Potkáváme první čechy na mašinách.Pokecáme,fotíme a dál.Někde u Agnarellu Radek nachází kemp,kde je wi-fi free.Když to zjistí Ajťák,tak zastříhá ušima a je to jasný.Je sice trochu brzo,ale sprcha bodne a není kam se štvát.Jenom 9 euro každej.Máme sebou dva notebooky takže se vyřizuje,kdo co potřebuje.Je zase hic na padnutí.Přes kemp teče potok,tak chladím pivo.Využívám čas a demontuju kryty páček, ať mi na ruce aspoň fouká.Sedáme na mašiny a jedeme se k moři koupat.Je to jenom tak 3km.Večer organizuju,že půjdem na pivo.Když nám za 0.25 Heinekena naúčtuje 3 eura,tak jdem zase rabovat kufry. V obchodě se dá 0.5 pivo koupit za 0.93-1.4 eura. Kruciš-Radek vytahuje slivovicu.Je tma.Spim.

 

 

Den6

Ráno,než vyjedem,tak je 11,protože Láďa je soukromý programátor a musel něco dodělat.Než to odeslal,tak jsme kvetli.Po 60 km,někde u Propriano,to zapichujem na pláži a jdem do vody.Koupeme se stále častěji,někde na baráku ve městě ukazoval teploměr 39 ve stínu.Měl jsem původně strach co bude, bez osprchování,dělat ta sůl v kombinéze.Slyšel jsem na to strašidelné historky.Nedělá to vůbec nic.
Uhýbáme z hlavní a jedem trochu do vnitrozemí.Cesty jsou velice úzké a přemýšlím,na co je uprostřed čára,když od ní na každou stranu je tak 140cm.Cesta stoupá a jedeme regulerní paso.Před Bonifaciem dáváme zase koupačku.Jedeme do přístavu a kupujeme lístek na zítra.Za 12km na lodi chcou 36 euro.Šmejdi.Následuje prohlídka Bonifacia.Město postavené prakticky na ůtesu,je nádherné.Slézáme i do boku skály vytesané schody krále  Aragonského.Je to 187 vysokých schodů,které sestupují 70 metrů až skoro k hladině.Berem v obchodě něco na gril.Koupil jsem v Tescu/naposledy/ty jednorázové grily.Sice zaberou dost místa,ale moje hliníkáče od Milánka™  jsou poklad,Přemýšlíme,kam na noc.Radek to vyvádí 8km za město,kde mu to ukazuje nějakou pláž.Projíždíme zákaz vjezdu a po 200m offroadku nacházíme krásnou schovanou  miniplážičku .Je tam malej pojízdnej bufet a nějaká rodinka s dětma.Chceme počkat se stanama až vypadnou,tak se vysleču a jdu do vody.Chlap mi něco povídá,po moji reakci přechází bez problémů do angličtiny a dozvídám se,že je tam dost medůz.Nezájem,du tam.Otvírám koupené pivo Davelghem 6,2% ,které zdatně konkuruje mojemu oblíbenému cestovnímu pivu Tesco STRONG 7%.Žádná mrtvá váha-jak říkám Láďovi,kterej sebou tahne birrel.Dáš tři a jdeš.
Nestíháme se ohánět kolem sebe.Jak řekl jeden klasik z Třeštiny-je tady milion zajebaných létajících transfuzních stanic.
Zapalujeme gril s očekáváním,že to bude jako gril koupený v Norsku.Škrtneš a hotovo.Za chvilku máš rovnoměrně zapálený celý obsah a griluješ 30 minut.Tenhle dělal evidentně SDH Horní Heršpice.Radek se s ním ale pral statečně a za chvíli jsou koupené klobásky  DeLuxe na grilu.Ihned praskají a to,co z nich leze,nevypadá vůbec lákavě.Navíc to dost smrdí a sype se to.Ochutnávám první.Je to hnus.Vytahuju kus aorty 2cm dlouhý a potom kus masa s ostrůvkem štětin.Toto vyrobilo opravdu prase.Vedle grilu je vykopána pohřební jáma a zmíněné ostatky jsou pohřbeny.Na horu je zabodnuta větev-děláme si srandu,že až se budeme vracet,třeba to rádi vykopem.No nic,Jdem spát.

 

 

Den7

Den zahajujeme koupáním a jedeme do přístavu.Jako vždy rovnou dopředu,což je zvykem i tady.Zastavuje u nás chlap na kole a kecáme.Je to čech a žije tady už spoustu let.Nějaký motorkář se chce na něco zeptat Radka a ten ho posílá za mnou.Diví se,že máme lístky.Trajekt je vyprodaný.Tak mu vysvětluju,že jsme je koupili už včera.Na malý trajekt se toho moc nevleze a za hodinu už jsme v přístavu Santa Teresa Galurra.Jsme na Sardinii.Radek hledá nedalekou kešku,která je na rozhledně,takže jdem všichni.Na parkovišti se k nám žene nějaká ženská,která-jak se později ukázalo je z Mohelnice a je sem vdaná.Má z toho vánoce. Pak už jenom spousta zatáček.Hledání divočáka na stany je na Sardinii velký problém.Každý kousek zeleně je oplocený a zamklý.Vjíždíme  na jakousi louku,ale přes otevřenou bránu a hned naproti nám auto.Posílá nás pryč.Musíme to řešit kempem.Radek nachází kemp v navigaci.Nelíbí se mi už od vjezdu-je na něm 5 hvězdiček.20€ za jednoho ve stanu.Si asi dělá prdel.Nakonec nám nabídne jakousi rodinou taxu a máme to za 12.5€.Bereme to a nastává nádherná byrokratická procedura s papírama.Jdu první a po asi čtvrt hodině papírování zjišťuju,že to bylo jenom pro mně a na řadě je další.Podruhé na této výpravě se opravdu nasírám a pro jistotu jedu dovnitř.Chuděry dvě holky na recepci za to asi nemůžou.Stavíme stany,dáme sprchu a vaříme.Pak do hajan.

 

 

Den8

Ráno dáváme koupačku na kempové pláži a jedem.Cílem je zvětralý ůtvar u cesty ve tvaru slona Roccia dell Elefante.Je to zároveň i fotokeš,takže Radek se fotí s navigací.Nějaké dvě holky za ním příjdou,jestli by jim mohl make photo.Jelikož mu podávají foťák,tak to pochopil a fotí je.Jenom je mu divné proč mají menu na foťáku v češtině.Holky se začaly smát a bylo to jasný.
Pokračujeme k mysu Capo Caccia v jehož nitru se náchází Neptunova vodní jeskyně- Grotta di Nepttuno.Je přístupná buď po moři lodí,nebo z hora,ale musí se slézt dolů k hladině po schodech.Volíme schody.Jelikož jsem body zájmu chystal já a vím do čeho lezem,tak se přeslíkám do kraťásků a sandálů.Z parkoviště je to 656 schodů v horku jako prase v motohadrech.Po cestě dolů se všichni těšíme,až tohle polezeme nahoru.Dole se platí 12€ za vlez,ale je to i s průvodcem,který dělá výklad v němčině a angličtině.Na ůvod se ptá naší skupiny z kama jsme.Zaznívají státy z půlky světa.Jelikož nejdu pro ptákovinu nikdy daleko,tak ho prosím,jestli by nemohl mluvit česky.Ta část,co rozumí anglicky se chláme.Samotná jeskyně je nejůchvatnější dílo přírody,co jsem kdy viděl.Je parádně nasvícené .Na mnoha místech jsou očouzené fleky z doby,kdy to bylo nasvíceno ještě petrolejkami.Lezeme nahoru.Fuj.Uprostřed schodů je mládě racka chlámavého a kdykoliv se k němu někdo přiblíží,tak staří na něho nalétávají.Jak Pearl Harbor.
Ještě dáváme nějaké zatáčky a hledáme spaní.Tentokrát ůspěšně.

 

 

Den9

Tento den je ve znamení kochání se.Za zatáčkami na Sardinii jezdí motorkáři z celé evropy.Popis moc platný není,to se musí zažít.Mozek každého s mašinou dělá switch off a přechází na režim race.Ať chceš,nebo ne.Zatáčky se projíždějí pod plynem a jsou krásně čitelné a otevřené.Dokonalý povrch,drsný  tak akorát.Když se za to na vrcholu zatáčky vezme a ozve se ten nádherný zvuk,co umí jen véčkový dvouválec lehce pod otáčkami,tak by se sem člověk nejradši odstěhoval.Levá a pravá jde někdy tak rychle po sobě,že není čas nechat mašinu přirozeně narovnat.Musíš ji silou narovnat a zatlačit na druhou stranu.Takové části mají desítky kilometrů,takže se občas musí zastavit na vspamatování se.Původně jsem chtěl evidovat pěkné ůseky,ale je to blbost.Tam jsou všude.Díval jsem se po červené dukně,protože v našem termínu tam zase jel i Oberon a teď už vím proč.
Bohužel sem tam vám vyjede ze zatáčky auto částečně v protisměru,nebo potkáte stádo ovcí,ale to je dobře,protože vás to vrátí do reality.Poprvé vidíme divoká prasata.Sardové,pokud se na ně podíváte,tak vás s úsměvem pozdraví.Autaři se zdraví dost-troubením.
Odpoledne stanovujeme nový cíl.Zdoláme Punta La Marmora-1834m,nejvišší horu Sardinie.Navigátor nás vede do základního tábora.Když tam dojíždíme a já si prohlížím okolní štíty,tak doufám,že si dělá prdel.Je opět hic.Ale jako kdyby nás měl někdo rád,tak přichází mraky a jde se o něco líp.Optimisticky si beru sandály.Láďa nejde.Bude čekat tady.Podle průvodce je to 2,5 hodiny jedna cesta.Je to pořád po vrstevnici a dá se to i v sandálích.Žádnej masakr se nekonal.Po cestě spousta krav a jejich produktů.V produktech mraky much.Vidíme i divoké koně.Super na tom je,že to není žádná masovka.Potkali jsme po cestě tak max 5 lidí.Na vrchol dorážíme za horšícího se počasí.Je tam velký nerezový kříž.Začíná pršet.Fotíme a je jasné,že cesta zpět nebude taková sranda.Prudce se ochladilo,prší hodně,padá mlha,viditelnost nic moc.Spěcháme.Radek má aspoň větrovku.U motorek jsme za hodinu a půl.Zmrzlí jak hovna a durch.Ještě že nám Láďa poschovával věci-hlavně boty.V tomhle stavu si obout ledový bazén,tak mě jebne.Díky Láďo.Jako už hodně lidem i nám hory daly lekci.Převlečem se a padáme z těch hor pryč.Chvilku v dešti,ale ten ustává,jak klesáme.Po cestě mi jeden debil vyjíždí v protisměru,tak si málem cvrnknu a jedem dál.
Hledání divočáka je,jako vždy tady,problém.Nakonec dojíždíme k nějakému jezeru.Je tam ale rybář,tak váháme.Nakonec se za ním vydává Láďa a za chvilku už na nás mává ať jedem.Je to pohodář a je mu to fuk.Jenom podotýkám,že na obou ostrovech je volné stanování přísně zakázané.Proto ta opatrnost.Následuje obvyklá procedura a zalehnout.

 

Den 10

Ráno se jako jedinej vykoupu-konečně ve sladké vodě.Vyjedeme po malých cestičkách na ty pořádné a cílem dne je se povozit.Potkáváme spoustu Italů-hodně na dukátkách.Vychutnáváme si to.

Dojíždíme do nějakého menšího města a zastavuje nás semafor ,za ním zátaras.Jedu první.Blikne zelená tak to objedu,ale couvající náklaďák nás vyhodí do druhého směru.Prostě kličkovaná uprostřed stavby v plném provozu.Najednou mám blbej pocit na zadním kole a zhruba současně zmerčím chlápka s lopatou nad hlavou,jak se žene k nám a řve jak tur.Ten náklaďák vezl totiž balenou,co se sype do finišeru.No zkrátka jedem čerstvě položeným-nezaválcovanym kobercem.Já a Radek natvrdo,další dva už to zmerčili,tak ho minou.Okamžitě vyjíždím a rychle pryč,protože lopatou to bolí.Nestíhám zjistit,jak moc sme to naprasili,ale Radek tvrdil ,že dost.Tak jsme zanechali podpis na Sardinii.

Sem tam zastavíme,uvaříme,fotíme.Radek jede zase hledat kešku.Na malém parkovišti nás opouští a jede někde do lesa,kam ho vede GPS.Nakonec ji ulovil.Na konci dne bereme kemp.Na vrátnici nikdo není,ale nějakej kluk se tam baví se dvěma francouzskama anglicky.Přidávám se do rozhovoru.Řeší ten samý problém-chtějí se ubytovat.Dozvídám se,že můžeme dovnitř-majitelka příjde až ráno,pak zaplatíme.Ptám se na ceny a tak.Zavede mě k papíru na zdi a probíráme to.Vrací se ke stolu,kde sedí asi 10 lidí .Pak mám záchvat smíchu.Samozřejmě se baví česky.Já tam čtvrt hodinu brutálně znásilňuju angličtinu, abych se domluvil s Pardubičákem.Stavíme stany,vaříme.

 

Den11

Ráno se pokoušíme najít slavnou pláž Costa Smeralda u města Porto Carvi.Marně.Buď jsou soukromé nebo plné skal.Ale moře má všude nádhernou smaragdovou barvu.Po bloudění to vzdáváme a jedem k Palau kde je známý přírodní ůtvar ve tvaru medvěda Roccia dell Orso.Parkujeme na placeném place,kde nás správce vítá česky a jdem nahoru.Ideální fotku jde udělat pouze z lodi nebo letadla,ale i tak to stojí za to. Fouká silný vítr.Nahoře je průvodce se kterým pokecám,fotíme a jdem zpět.Jedem zarezervovat  lístky na zítra  zpět na Korziku.Fouká tak,že jezdit zatáčky je dost o hubu.Někde příjde poryv a sundá tě to.Jelikož je trajekt volný,tak padá rozhodnutí,že jedeme hned teď.
Tentokrát jedeme s Mobyline.Cena je zase 36€.Dělám,že o tom nevím.Je to malý nafťák,a všude po zábradlí jsou usazeniny z komína.Moře je-vzhledem k větru- dosti neklidné.Námořník váže mašiny podezřele na fest a zase mi ji přitahuje kufrem na nějakou rouru.Tak zmačkávám aspoň petku a strkám to mezi kufr a rouru.Chvilku po vyplutí začína loď dělat psí kusy.Jdu schválně na záď,kde to lze vychutnat nejvíc.Proběhl návrh,že půjdem radši dovnitř.Zamítá se.Za ty prachy chci být vyhoupanej,mokrej,zelenej a poblitej až na zádech.Loď najíždí na obrovské vlny  a paluba se zvedá a klesá o několik  metrů.Snažím se dojít od levoboku k pravoboku,ale jdu jak zlitej.Mira  z toho má ukrutnou prdel.Pak pod nástavbou vidím námořníka,jak nese kafe a nechápu to.My se sotva držíme na nohách a on jde s hrnkem,jak po pláži.Má asi gyroskop,v kapse.Voda se párkrát přežene až přes vrchní nástavbu.Pro suchozemskou krysu super zážitek.Jsem mokrej,celej od soli a spokojenej.
V Bonifaciu kupujeme párky na gril.2x10.Pro jistotu každý od jiné firmy.Radek směřuje na naši pláž za městem, kde máme zakopané klobásky.Stavíme stany s snažíme se rozfoukat poslední protipožární gril z Tesca.Jelikož už Radek nemůže,tak vytahuju kompresor na lehátko,cvakám krokodýlky na baterku a foukám do grilu.Nakonec to jakš takš hoří.Ovšem foukáním se spálila většina kapacity uhlí,takže musíme spěchat.Párečky byly všechny super.Nadlábli jsme se všichni a k exhumaci klobásek naštěstí nedošlo.Dáváme pivo a zalízáme.

 

 

Den12

Ráno je dost studená voda,ale nevadí.Teď už nacvičenym offem odjíždíme.Nedaleko Agnarone je vodopád Piscia di Gallo.Má to být asi hodina jedna cesta  lehkym terénem.Stavíme na parkovišti,kde je dosti rušno.Kdo chce,tak se přesleče a kolem restaurace plné lidí,mizíme v lese.Samozřejmně se ztrácíme a vylézáme na dně asi 30 m hluboké rokle.Vydrápeme se nahoru a potom už radši jdem s davem.Příroda kolem nás je nádherná.Samotný závěr cesty je na vlastní nebezpečí,protože je to sestup po příkré skále.Ale je tam natažené lano,tak to jde.Vodopád to není velký,ale aspoň jsme se prošli.Fotíme a vracíme se.
Pokračujeme .Hned za Porto Vecchio začíná cesta stoupat do hor a cedule nás upozorňuje,že jsme v národním parku.Nádherná,klikatá cesta svádí k blbnutí,takže přidáváme.Sejdem se nahoře na pěkné vyhlídce,kde je nádherný chládek.Všude je spousta motorek .Sjíždíme na druhou stranu a za pár minut jsme už zase v pařáku.Ještě zastavíme na koupačku a začínáme přemýšlet,kde to zapíchnem.Po dlouhém bloudění nacházíme malý kopec mezi vesnicemi,který je porostlý trním a po zatlačení motorek trochu hlouběji,jsme celkem schovaní.Po obvyklém rituálu jdem spát.

 

 

 

Den13

Ráno prostě jedem.Směr zhruba na Corte.Uzounké,klikaté uličky mezi skálama s prudkýma, krátkýma zatáčkami.Nejvíc mě straší pravá,krátká a do kopce.Mira jede poslední.Když dojedem do nějaké vesnice,tak se vždycky zastavuje,dokud nejsme komplet.V jedné takové Mira nikde.Otáčíme a jedem dosti dlouho,než ho nacházíme.Mašina je částečně v prohlubni vedle cesty,sám ji nevytahne.Jelikož se culí,tak se asi nic nestalo.Prostě vyletěl z levé zatáčky.Hyeny hodují/fotí/.Bafnem CB a je venku.Jako padák mu posloužila levá textilní brašna ve které to odnesl jeho novej benzínovej vařič.Takže bude do konce vařit s Radkem.Roztrženou brašnu řešíme sichrajskou a jedem.
Zastavujeme u trubky ve skále a doplňujem zásoby vody.CB asi 3X po sobě zdechne při zařazení kvaltu.Ajaj.Mašiny na bok, bundy dolů.Na první pohled se chová,jako by nebyl zaklapnutej stojan.To je taky první podezřelý a je to tak.Prohlídka potvrzuje,že při návštěvě škarpy byl dost poškozen kloub,kolem kterého se policajt sklápí.A uvnitř je i snímač polohy.Prostě si to postavilo hlavu až teď.Naštěstí na kabelu,co k němu vede, je konektor.Takže ho vytahujeme a kusem drátu ho dáváme do zkratu.Jede to.Tak ho ještě zabalíme izolačkou a jede se dál.
Následuje  ůdolí Restonica,které patří k nejkrásnějším místům na Korsice.Je to kaňon hned u Corte asi 14km dlouhý,na jehož dně teče stejnojmenná řeka.Okolní skály jsou porostlé obrovskými borovicemi.Cesta je tak úzká,že několikrát stojíme,protože plechovkáři se nemůžou minout.Dojíždíme na konec ,kde je parkoviště ze  kterého jdou podnikat různě dlouhé pěší tůry.Cesta je slepá,takže jedeme zpět. Jedu celou cestu bez motoru a znovu si to vychutnávám.Mira často stojí a fotí.Máme čas.
Pokračujem dál.V jedné zatáčce vidím postávat skupinu motorkářů.O kousek dál leží motorkář na zemi a je nad ním postavenej malej doktorskej stan.Je tam rychlá a o kousek dál vytahujou mašinu ze strašidelně hluboké prolákliny,které jsou tady všude.Jedeme další, asi dvě hodiny.Proti nám skupinka motorek,jako vždy se zdravíme,koukám,na čem jedou a tak.Periferně vidím,že přede mnou není něco v pořádku.Kluci začali zastavovat.Zašlapávám všechno co jde,ale nestačí to.Láďa mě vydí v zrcátku a připravuje se na můj přílet.Ne moc velkou rychlostí ho trefuju pravou částí kapotáže do levého kufru.Jelikož s tím počítal,tak to ustál.Já jdu na zem.Zvedáme to a bilancujem.Ladik má jenom otisk na kufru,jinak to vypadá v pohodě.Pod mojim stromkem jsou ale trosky.Dva kousky kapotáže,blinkr jasnej,špice brzdové páčky/poprvé za 5 let sem si sundal kryty/Něco málo na kufru,závažíčko na řidítkách.Než se oklepu,tak Radek má blinkr izolačkou v použitelném stavu.Zbytek dávám do sáčku a do kufra.Jedeme.Mašina se chová normálně.Ale od té doby,i když zdravím,tak furt hledím dopředu.Tento návyk mi už zůstal,takže aspoň k něčemu to bylo.
Směřujeme k průsmyku Col de Vergio-který je se svými 1477 metry nejvyšším silničním sedlem na Korsice.Těsně před vrcholem míjíme hotel s kempem,kde stojí asi tři stany.Jsme dost vysoko,takže je tady celkem zima,ale jdu se zeptat na cenu.6€ každej za všechno.Sprcha tam je.Všichni jsou pro.Všechno špatný,za celou výpravu, se stalo  v jeden jediný den.Dnes.Radši to zapíchneme a trochu se oklepem.Vybíráme pěkné místo v rohu kempu,protože máme ještě jeden gril.První,co dělám tak vytahuju pivo.Trestám se tím,že vyžeru všechno,co mám.Po třetím pivu,co má 7% mi ta havárka začíná být fuk.Takže je to super,funguje to.Stavíme stany, sprchujeme se a zapalujeme gril.Navrhuju tu čupku polít benzínem,ale kluci jsou proti.Nevím proč.Radek uplatňuje získané znalosti a Láďa chce jít pro vodu a párky uvařit.Nakonec přece jen grilujeme.V noci bude pěkná kosa.

 

 

Den 14

 

Ráno se nám kolem stanů pase osel.Nevím,co tím chtěl říct.Vyjíždíme a po pár zatáčkách zastavujeme na vrcholu Col de Vergio,kde stojí krásná,velká socha.Co je to za sochu,nevím.Stánek nahoře je prázdný,což nám nevadí,horší je,že začíná pršet. Jedem na jedno z nejznámějších míst ostrova- soutěska Spelunka.Zastavujeme u několika aut,převlíkáme se a jdem.Láďa to  opět bojkotuje.Přicházíme k mostu a po nějaké značce mizíme v křoví.Vede nás vyšlapaný chodníček.Po chvilce je prodírání se dost problém a začínáme tušit,že je něco špatně.Nakonec postupujeme korytem řeky tím způsobem,že skáčeme z balvanu na balvan.To,že naše cesta skončila závalem,nikoho nepřekvapilo.Je jasné,že jdeme blbě.Vracíme se asi 1km k motorkám.Z druhé strany mostu jdou skupinky lidí a tím je to jasný.Stačilo ho přejít.Vzhledem k tomu,že dost prší,tak lezeme-poprvé za 12 dní- do nepromoků a dělat druhý pokus se nám už nechce.
Jedem zpět a jsme opět v Porto.Déšť je pryč.Parkujeme na náměstí a jdeme k Janovské strážní věži.Platíme 2,5€ a lezeme nahoru.Pokocháme se,fotíme a potom chvilku chodíme městem.V podstatě tam není dům,ve kterém by nebyla restaurace nebo suvenýry.Přespat plánujeme v korytě řeky,kde už jsme byly.Jsme tam ale brzo.Navíc se tam hýbalo se stavebním materiálem,co leží všude kolem.Nakonec se rozhodujeme,že vezmeme nedaleký kemp.Sice trochu bloudíme,ale krásnou krajinou plnou zatáček a výhledů,takže to nikomu nevadí.V kempu chvíli trvá,než se objeví recepční,ale nakonec 29€ za 4 stany,lidi i motorky je ok.Hned za bránou je opřená  nádherná vrtule.Odhaduju to na  De Havilland, ale jdu se zeptat.Opravdu je z Mosquita.Stavíme stany,natahuju mezi stromy tažné lano a sušíme nějaké vlhké věci.Vaříme a jdeme spát.

 

Den 15

Ráno se vzbudím a zachycuju útržky rozhovoru,kdy se nějaká ženská snaží o něčem bavit s Mirou.Cinká tam ešus a slyším něco s DOG.Když mě to došlo a následný záchvat smíchu odezněl,tak lezu ven a zjišťuju,že je to tak.Čokl šel ráno kolem a našel  půlku Mirovyho ptáčka z expressmenu,kterej si nechal na ráno venku u stanu.Pochopitelně neodmítl.Tak za ním aspoň přišla s omluvou a umytým ešusem.Pak se dozvídám,že už je to podruhé,protože před pár dny mu to sežraly,pro změnu,brablenci.Teprve potom si uvědomuju,že jsem si svoje kuřátko se sýrovou omáčkou na poslední chvilku schoval do stanu.Jinak tam mohl být jeden solidně nadláblel čokl.Vybíráme cíl dne.Volba padá opět na výšlap do hor.Bude to Monte Tolu.Přejezd do základního tábora trvá chvilku.Po převlečení vyrážíme opět bez Láďu,kterej si hodlá uvařit brambory.Sám už mám taky pěknej bramborovej absťák.Pořád jenom ten blbej chleba.Přes hodinu a půl  jdeme příjemným,mírným terénem se značeným chodníkem,který je občas zpestřen slezením skalky,přeskočením kamenné zídky nebo kravinca.Těsně před vrcholem se nám ztrácí značky,ale nevadí,dáme to i bez nich.Vylezeme nahoru a Radek vytahuje navigaci.Chvíli do ní hledí a oznamuje nám,že mu chybí-oproti průvodci- 30 výškových metrů.Super,slezli jsme špatnej kopec.Kousek od nás stojí celkem solidní věž.To bude asi ono.Vydáváme se k ní a hele-značky.Teď je to už i na chyty.Stoupání v puklinách je dost prudké,ale na lano to není.Za chvilku děláme vrcholovou fotku.Zpět u motorek jsme po 2,5 hodinách chůze.Láďa se tváří spokojeně,tak jako my.Zemáky nezbyly,takže se převlečeme a pokračujeme směrem k Desert des Agriates na severu Korsiky.Koupání zavrhujeme,protože jemně prší.Láďovy to ovšem nevadí,proto bereme směr na pláž.Koupe se ale sám.Hledáme nocleh,ale první odbočka končí po 100 metrech.Druhá odbočka je ta,která vede přes poušť až na pláž a kterou jsme,před pár dny,zavrhli.Jdu s Mirkem omrknout průjezdnost.Netroufá si projet,ale po 200 metrech od hlavní cesty objevujeme malou odbočku k plácku s ohništěm.Zůstáváme tam na noc.

 

 

Den 16

 

Poslední den na Korsice jedeme do St.Floren,kde chceme nakoupit něco domů.Asi víno.Spar je jak po vykradení,tak jedeme do Bastie, přes nádherně zatáčkovytou cestu,kterou už jsme jeli třikrát.Místní žabožrouti ovšem od sousedních špagetožroutů okoukali polední siestu,takže i tady nepochodíme.Trochu nakrknutí teda pokračujeme na Cap Corse.Máme v ůmyslu tam zůstat-jako první noc.Jde poznat,že jsme v blízkosti přístavu,protože provoz houstne.Hlavně motorky.Na pláži je zaparkovaných 5 karavanů,čokli,uřvaný ,rozmazlený děcka-romantika v troubě.Zajíždíme co nejdál od nich.Stavíme stany,koupeme se,vaříme.Večer zase sedáme u svítilny a náš kámoš netopýr je zpět a valí kolečka.

 

Den 17

Ráno Mira vyráží o chvilku před náma,protože si chce v Bastii ještě udělat pár fotek.Nákoupíme pár flašek a jedeme na trajekt.Kolona stojí a čeká.Trajekt přijede a nic.Asi 45 minut se grilujeme na sluníčku,protože trajektu se zasekly vrata.Odhaduju to na italskou výrobu.Najednou se mezi motorkáři začne šířit vlna potlesku jak v ND a proti nám už jede čelo kolony.Je první červnový weekend a počet motorkářů valících se z lodi,je ůžasný.Udělali jsme dobře,že jsme na odjezdu a ne mezi nima.S hodinovým zpožděním vyplouváme a každý z nás se pohledem loučí s tímto krásným ostrovem.Cesta nuda.Z Livorna vyjíždíme celkem rychle a chtěli bysme ještě něco ujet.Jedeme mimo velké cesty.Když čas pokročil a bylo záhodno dívat se po noclehu,tak jsme zrovna v nějakém ůdolí.Vlevo skály,vpravo řeka,jedna dědina navazuje na druhou.Po pár neůspěšných pokusech hledáme v navigaci kemp.Stmívá se a v jedné vesnici vidíme šipku ke kempu.Jedeme po ní další půl hodiny,ale nic.Ptáme se nějakého traktoristu a ten nás posílá ještě dál.Nakonec jeden objevujeme.Ale je zavřený.Kousek od vjezdu stojí karavan v němž se svítí.Nějaký chlap,když nás slyšel tak jde ven a my už jenom čekáme,kdy nás vykopne zpět do tmy uprostřed lesa.Jdu k němu,shodujeme se na angličtině a když se ho zeptám,jestli by jsme tady mohli přespat,tak mi odpoví,že je mu to fuk,protože on je taky turista a spí tady načerno,jako my.Tak to sem si hodně oddechl.Bere baterku a jde nám ukázat super plac akorát tak pro nás.Stavíme stany,na jídlo kašlem.

 

 

Den 18

 

Ráno přijíždí nějaký chlap.U několika chatek vezme za kliku a když zjistí,že jsme mu to tady nevybílili,tak se na nás zazubí a odjíždí.Sbaleno,jedem.Láďův motor se párkrát převalí a každý ví,že nejedem.Pravidelně trávil večery se svým notebookem,má dva telefony a denně to všechno dobíjí z baterky pomocí měniče napětí od Radka.No a baterka si řekla,že už ju to neba.Fazer má baterku- velice chytře- pod nádrží,takže jako každý, má vyvedenou zásuvku,jenomže si tam dal nějakou pojistku,která by nahození přes kabely nevydržela.Z kempu je to do solidního kopce,takže odstrojuje fazera  a makejte hoši.Chytá to skoro na krok,takže teď už fakt jedem.Nějaký čas se motáme po dědinách ale domlouváme se,že takhle nikam nedojedeme.Takže dálnice-na Modenu a do Rakouska.Stmívá se a je na čase najít nějaké odpočívadlo.Jak to tak chodí,když ho potřebujeme,tak nic.Radek přejíždí jedeno,který je uzavřený,což je pro nás ideální.Stačilo do něho vjet výjezdem.Jedem do půl desáté a Radek zastavuje na pumpě.Tma jak v pytlu,ůnava.Pak nám oznamuje,že když se otočíme,tak náš pannenplatz  P163 je 9 km zpět.Rozhodnuto.Za pár minut jsme na místě naší první noci.Stany,bezvědomí.

 

Den 19

Rakouská dálnice,Brno,Olomouc a vana,řízek a nakonec nejlepší čtyřnohý přítel člověka./postel/
4980km. Díky Kedarosovi za-opět-bezvadnou navigaci, Mirkovy za spoustu nádherných fotek, Láďovy za nevyčerpatelný zdroj srandy a že vzal svoje tasemnice sebou.


 

You have no rights to post comments