Tato dovolená je vlastně pokračování našeho letošního Alpského putování. Chceme projet Andorru a Pyrenejské pohoří po Francouzké straně. Vykoupat se v Atlantiku a po Španělské straně se vrátit ke Středozemnímu moři.

 

 

Jedeme v tomto složení:

Lucka – Yamaha Virago 535

Zdeněk + Monika – BMW1200GS Adv

Sobota 20.8.2011

Naše cesta začíná vlastně v sobotu ráno. Vyrážíme na bezva akci, pořádanou Pardubickým motoklubem. Jde o orientační závod, kterého se účastníme každý rok. Po ujetí 190 km a splnění několika hledacích a fyzických úkolů čekáme na vyhlášení. Zatím posloucháme našeho kamaráda Michala, který se před 14 dny vrátil z dovolené. Projel celé Pyreneje. Jeho trasu mám v Pepině nahranou a je rozhodnuto. Večer vyrážíme. Přebíráme si s Monikou 1 cenu za vítězství v závodě, Lucka je čtvrtá.

Ve 22 hodin a po ujetí 450 km jsme doma. Nakládáme naše motorky do Tranzita, balíme a přesně o půlnoci vyrážíme za dobrodružstvím. Trasa je stejná, jako když jsme jeli na jaře do Maroka, pouze o trochu kratší. Čeká nás 1700 km po dálnici a pak už je to kousek do kempu, který máme od Michala doporučený.

Neděle 21.8.2011

Vyrážíme na Plzeň, na Rozvadově bereme naftu a už jsme v Německu. Svištíme to konstantní rychlostí 115 km/hod po A6. Provoz je malý a cesta krásně ubíhá. Střídáme se po 4 hodinách v řízení, ostatní zatím spí a nabírají sílu po náročném dni i noci. V 5 ráno najíždíme u města Heidelberg na dálnici A5. Máme za sebou prvních 500 km. Už za světla odbočujeme na A36, míjíme velké město Besancom. Poté na A6 a v poledne projíždíme Lyon. Po A7 to valíme stále na jih. Před Nimes najíždíme na A9 a už nám zbývá pouze 600 km a jsme v cíli. Před Narbonne raději tankujeme a u pumpy chvilku protahujeme naše ztuhlá těla. Nálada je dobrá, je nádherně. Za městem pokračujeme po A61 a pak po A66. Platíme poslední mýtné a už je před námi posledních 80 km po hlavní silnici N20. Před námi se začínají objevovat kopce a my pomalu stoupáme vzhůru. Za městečkem Mérens les Vals je náš kemp Ville de Bau. Platíme za všechny tři osoby, stan a auto 14,50E.

 

 Pomalu vykládáme motorky a plánujeme zítřejší trasu. Ve 21 hodin je vše připravené a jdeme spát. Máme za sebou 1785 km za 18 hodin.

Pondělí 22.8.2011

V 8 hodin vstáváme a po snídani vyřizuji s paní na recepci parkování auta do pátku. Parkuji v jedné kóji pro karavany a konečně můžeme vyrazit.

Stoupáme po N20. Předjíždíme spoustu karavanů a po chvilce začínají zatáčky a 10% stoupání. Auta, která se táhnou za pomalými karavany nám uhýbají a my to pálíme stále vzhůru. Odbočujeme na N22 a po chvíli přijíždíme na hranici s Andorrou. Celnice tu je, ale pouze jí projíždíme. Vpravo je tunel, kterým si to můžeme zkrátit. Omylem do něj vjíždíme, ale hned se otáčíme a raději stoupáme okolo lyžařského střediska Pas de la Casa. Koukáme, že benzín stojí 1,2 E, ale máme plné nádrže, tak uvidíme později.

 

 Na nejvyšším parkovišti se pasou volně koníci s velkými zvony na krku. Výhled na kopcovitou Andorru je krásný, počasí nám přeje. Je jasno a 28°C. Klesáme do údolí a obdivujeme malé, upravené vesničky, krčící se pod velikány. Ve městečku Canillo nás Pepina vede na nenápadnou silničku CS 240. Stoupáme nad městečko a jedna zatáčka střídá druhou. Nikdo tudy nejezdí, stoupání je veliké ale Lucka se stále drží v závěsu za námi.

 

 Po 40 km stoupání, klesání a klopení vjíždíme do hlavního města Andorra. Toto město je zapasované mezi kopci, jako ostatně všechny města a vesnice v tomto státě. Provoz je poměrně velký a my se pomalu prokousáváme na druhou stranu.

 

 Míjíme spoustu motoobchodů a z reklam je vidět, že ceny doplňků a vybavení jsou minimálně o jednu třetinu nižší, než u nás. My ale nic nepotřebujeme a ani nevím, jak bych celý týden převážel třeba novou helmu. Zastavujeme u restaurace, ale paní nám oznamuje, že ještě nevaří. Máme přijít až za hodinu. Raději pokračujeme dál. U poslední pumpy bere Lucka benzín. Po chvíli projíždíme celnicí. V protisměru je dlouhá fronta, ale na odjezdu nikdo nic nekontroluje.

Vjíždíme do Španělska a klesáme po N145 do města La seu Durgell. Na náměstí parkujeme a jdeme se občerstvit do místní restaurace. Objednáváme si pizzu a ovčí hamburger. Jídlo i obsluha je výborná. Po odpočinku ještě chvíli pozorujeme kajakáře na slalomové trati, která je hned vedle místa, kde parkujeme. Po N260 pokračujeme podle řeky El Segre až na kruhový objezd v Adrallu. Stále po N260 stoupáme do městečka Sort, kde se napojujeme na silnici č 28, která míří do Parc Natural Alt Pirineu. Silnice se klikatí a my stále jezdíme nahoru a dolů. Zastavujeme na parkovišti v sedle Port de la Bonaigua 2072 m.n.m.

 Za každým kopcem se krajina trochu změní a my klesáme po krásné silničce do zeleného údolí v národním parku.

 

Na silnici se volně pohybují krávy a koně, ale na motorky jsou asi zvyklí. Vůbec se neplaší a my vždy počkáme, až přejdou na druhou stranu. Obdivujeme místní cyklisty, kteří statečně šlapou, kopec nekopec a v jejich tváři není vidět žádná únava. Já si to vůbec neumím představit, jet 20 km do takového stoupáku a ještě si povídat s kolegou.

Ve vesničce Vielha Lucka tankuje. Moc si chválíme nákup komunikačního zařízení. Koupili jsme si vysílačky k našim F4 a je to super, když si můžeme povídat všichni tři. Spouští se to hlasově. Člověk nemusí nic mačkat a říkat – Tady orel, tady orel, jak mě slyšíte? Chvíli jedeme po silnici N125 a po 5 km jsme ve Francii. Tady zase hurá vlevo na D618 do kopečků. Stoupáme na další sedlo Col de Peyresourde 1860 m.n.m.

 

Stoupání a klesání je neskutečné, Lucka každou chvíli brousí padáky o silnici. Asfalt je kvalitní, ostrý a hladký. Drží, jak kdyby byl politý lepidlem. Přejíždíme na silnici D918 a stoupáme do sedla Col d Aspin 1258 m.n.m.

 

Dnešním posledním sedlem je Col du Tourmalet 2115 m.n.m. Je 19 hodin a slunce osvětluje okolní kopce. Odpočíváme a fotíme se na vyhlídce. Opět přijíždějí nějací cyklisté, a vůbec to nevypadá, že mají za sebou 12% stoupání.

 

Sjezd je dlouhý a plný zatáček. Ve městečku Luz-St. Sauveur zastavujeme u krásného kempu Le Houta. Platíme za vše 19,09E a slečna v recepci je moc milá. Stavíme pouze jeden stan, já si natahuji plachtu přes Barborku, abych mohl spát venku. Na sociálkách nabíjíme naše intercomy a v mapě řešíme zítřejší trasu.

Najeto 365 km

Úterý 23.8.2011

V noci trochu sprchlo, ale ráno je krásně a vycházející sluníčko suší mokrý stan. Startujeme na další cestu. Na silnici D921 je poměrně velký provoz, silnice je mokrá a jak zajíždíme více do údolí mezi kopce, začíná se zatahovat a drobně mžít. Vůbec to neklouže, ale přesto jedeme opatrně.

V Soulomu odbočujeme na naší, známou D918 a stoupáme do sedla Col de Soulor 1474 m.n.m. Vjíždíme do obrovské mlhy. Vůbec nevíme, kudy jedeme. Viditelnost je asi 10m. V zamlžených zrcátkách nevidím Lucky světlomet, ale díky vysílačkám jsme ve spojení a víme, že je vše v pořádku. Takto projíždíme další sedlo Col de Aubisque 1709 m.n.m. Podle okolí silnice se pouze dohadujeme, o jaké krásné výhledy přicházíme, ale nedá se nic dělat. Jedeme dál. Občas jsou na silnici ovce a my se prodíráme stádem a mlhou kupředu.

 

Pomalu klesáme do údolí a mlha ustupuje. Zato drobně mrholí. Ve městečku Arudy raději tankujeme, protože pojedeme docela pustinou a nechceme se dostat do potíží s nedostatkem benzínu. Lucka si pro jistotu veze malý 5L kanystřík. Z D918 odbočujeme na silnici D132 a pomalu stoupáme do sedla Collado de la Pierre 1760 m.n.m. Mlha náhle mizí a my jsme odměněni nádherným pohledem na bílé skály, které celé dopoledne objíždíme.

 

Po odpočinku se vydáváme na sjezd do Španělska. Silnice je suchá a nádherně se kroutí. Ve městečku Isaba fotíme cyklistický památník průkopníků tohoto náročného sportu. Poté odbočujeme na nenápadnou silničku NA140, která je ale asi jako naše nejlepší silnice. O stoupání, klesání a zatáčky není nouze a my si to náramně užíváme.

 

Po 20 km najíždíme na silnici NA201. Zastavujeme na parkovišti a vaříme si oběd. Dnes nejdeme do restaurace, chci trochu odlehčit Barborce a tak likvidujeme konzervu s hovězím masem. Ještě káva a krátký odpočinek a už stoupáme do hraničního sedla Port de Larrau2017 m.n.m.

Na francouzké straně vjíždíme zase do mlhy a trochu zvolňujeme. Zase mrholí a ta mlha. Nic nevidíme ani Lucky světlomet. Ve městečku Larrau Lucka tankuje. Pomalu stoupáme do kopců, stále mrholí. Na jedné vyvýšenině se mlha trochu protrhává. Zastavujeme a dalekohledem pozorujeme pět obrovských orlů, jak krouží nad skálami.

 Všude se pasou ovečky a musíme dávat pozor, protože se občas potulují po silnici. Jízda se mi zdá nekonečná, je to docela divočina. Občas je v okolí nějaká usedlost. Konečně přijíždíme do Města St Jean Pied de Port. Pepina velí najet na silnici D15 a poté opět na nenápadnou uzoučkou silničku D949, stoupající kamsi do hor. Za mírného mrholení vyjíždíme do hraničního sedla Col de Ispégui 672 m.n.m. Jsme opět ve Španělsku, ale jenom na chvilku a počasí se moc nelepší. Silnicí N121B se vracíme do Francie a hory se pomalu začínají zmenšovat a zakulacovat.

 

Počasí se mění, mraky pomalu ustupují a na obzoru vykukuje sluníčko. Pepina nás vede městem Bidart až k našemu kempu. Je to jediný kemp v okolí, který má vlastí pláž. Ostatní jsou dost daleko od vody, a to my nechceme. Bohužel nám slečna na recepci oznamuje, že je obsazeno.

Asi hodinu objíždíme ostatní kempy a pomalu slevujeme na požadavcích, ale všude je plno. Vydáváme se na sever za město, v domnění, že tam něco seženeme. Jaké je naše překvapení, když po ujetí 70 km jsme stále ve městě. Vše je oplocené a k moři nedá zajet. Po dvou hodinách hledání přijíždíme k ohradě, za kterou mezi stromy parkují karavany. Za 8E si kupujeme vstup na 24 hod a vzadu nacházíme místo pro dva stany. Je už tma, ale stany jsou postaveny raz dva.

Dáváme si studenou večeři, protože je tu zákaz použití otevřeného ohně a zapalovat můj benzinový vařič by asi nebylo dobré. Ještě vymýšlíme zítřejší plán a hurá do spacáku. Je dusno a v dálce se blýská.

Dnes najeto 410 km

Středa 24.8.2011

Vstávám v šest hodin a jdu navštívit místní WC. Je to taková nerezová budka. Po uzavření musí člověk vykonat několik úkonů přesně po sobě, aby se dostal ven. Nakonec se to tam celé osprchuje.

Snídáme BEBEčka a okolo projíždí policie a kontroluje pořádek. V 9 hodin vyrážíme. Žádám Pepču, aby nás dovedla někam na pláž. Po půlhodině motání v uličkách se opravdu ocitáme na veřejné pláži u obrovského hotelu. Tak šup do plavek a hurá do vody.

 

Já to jistím ze břehu. Jsou nádherné vlny a holky si to užívají. V poledne vyrážíme na nákup do Supermarketu a pomalu se proplétáme kolonami až na dálnici. Při nájezdu platíme 1,40E za obě motorky. Docela solidně prší a voda za kamiony víří. Po 10 km raději dálnici opouštíme a platíme 1,20E.

Na hranicích Lucka tankuje a po hlavní N121A to smažíme na jih. Je stále zataženo. Přijíždíme k objížďce, která stoupá do hor. Táhneme se za kamiony a vůbec nejde předjet. Stoupání a vracečky jsou v malé rychlosti nepříjemné a do toho opět prší. Tímto způsobem projíždíme sedlo Puerto de Velate 847 m.n.m. Na obzoru se mraky protrhávají, silnice osychá a my jedeme zase naším tempem.

 

Nad Městem Pamplona zastavujeme na vyhlídce a odpočíváme. Mraky zmizeli a sluníčko vysouší naše navlhlé oblečení. Pokračujeme po N240 východním směrem. Stoupáme do sedla Puerto de Loyti 728 m.n.m. Silnice je krásná, hladká. To se to jede. Slunce pálí a teploměr ukazuje 33°C.

 

Před námi se rozprostírá Přehrada Embalse de Yesa. Skály jsou takové šedivé se zvláštní strukturou. Okolí přehrady vypadá jak z betonu. V městě Jaca bereme benzín a libujeme si, jak nám cesta krásně ubíhá. Po chvíli odbočujeme na N260, která je součástí cesty Via Pirenea.

Vjíždíme do Parc National Ordesa Y Monte Perdio. Přijíždíme k vyhlídce do obrovského kaňonu, ale je tu jednosměrka a dolů se takto nedostaneme. Celý okruh má 50km, tak volíme jednodušší variantu a stoupáme po směru do kopců.

 Výhledy jsou nádherné. Pepina se trochu zlobní, že jsme mimo trasu a dojezd do cíle posunuje o hodinu. Silnička je uzoučká a klikatí se po vrstevnici. Takto jedeme asi 30 km. Nejdříve pomalu a pak rychle začínáme klesat do údolí. Takovýto sešup jsem ještě neviděl.

Vracíme se na N260 a opět stoupáme do sedla Puerto de Foradada 1020 m.n.m. 9% stoupání a klesání po kvalitní silnici je něco úžasného. Pokračujeme podle řeky Rio Esera a projíždíme kaňonem, který tato řeka vyhloubila.

 Stoupáme na dnešní poslední sedlo Collado de Fadas 1470 m.n.m. Slunce pomalu zapadá a stíny se prodlužují. Po 20 km sjezdu jsme na cílovém místě našeho dnešního putování, v kempu Baliera. Pan vedoucí je veselá kopa. Platíme mu 48,20E a on nás vozí po kempu golfovým vozíkem a můžeme si vybrat místo.

 

Stavíme oba stany a vaříme si večeři. Dnes jsme ujeli 462 km a po setmění zalézáme do spacáků.

 Čtvrtek 25.8.2011

Okolo páté hodiny ráno mě budí bubnování deště do plachty stanu. Snažím se usnout, ale rachot zesiluje. Rozepínám vchod a koukám, jak padají obrovské kroupy a na louce, kde stanujeme je 5 cm vody, která pomalu stoupá.

Raději se oblékám do motorkářského. Voda začíná prosakovat podlážkou a za chvíli je mokré vše, co leží na zemi. Jdu zkontrolovat holky, ale ty jsou na tom stejně. Prcháme na sociálku a odtud sledujeme obrovské blesky na obzoru.

Když se rozední, tak přestává pršet. Pomalu balíme mokré věci, vyléváme ze stanů vodu a jdeme si koupit do místního obchůdku čerstvé bagetky. Ostatní stanaři mají podobný problém a také balí.

V 8,30 hod vyrážíme po hlavní A14. Všude je popadané listí a větve. Okolo silnice jsou hromádky krup. Mraky se protrhávají, a když po chvíli odbočujeme na N260, už je hezky a teplota stoupá. My také stoupáme na sedlo Coll de Perves 1350 m.n.m. Silnice se kroutí a sluníčko krásně svítí. Domlouváme se, že v poledne někde zastavíme a vše si usušíme.

 

Objíždíme přehradu Panta de Talarn. Za městem Tremp odbočujeme na uzoučkou silničku L511. Pro jistotu Lucka tankuje u malé pumpy. Paní tady asi nemá moc velké kšefty. Musím jí zaplatit přesnou částku, nemá totiž nazpět. Projíždíme krásnou pustinou, nahoru a dolů. Připadá mi, že nejedeme ani 20 m rovně. Tisíce zatáček a nikde nikdo.

 

Přejíždíme sedla Colado de Faidela 1250 m.n.m. a Coll de Boixol 1380 m.n.m. Sluníčko pálí a teploměr ukazuje 34°C.

U přehrady Panta de Oliana zastavujeme na plácku pod mostem. Vybalujeme všechny mokré věci a děláme si oběd. Po odpočinku je vše usušené, pomalu balíme a pokračujeme podle přehrady do města Solsona. Podle řeky Riu Cardener míříme na východ. Odbočujeme na silničku BV4511, která se proplétá národním parkem St. Llorenc de Munt I lLobac.

Je super počasí, sluníčko připaluje a my si užíváme nádherné přírody a krásných kopců. Po hodině neskutečného kličkování přijíždíme do města Terrassa. Pepina velí otočku na západ a po silničce B122 se vracíme do parku.

Objíždíme hory z druhé strany, až nakonec jsme tak zamotaní, že jenom Pepča ví, kudy dál. Vede nás ven z parku na silnici C55, po které jedeme asi 3 km. Náhle Pepča velí odbočit doprava a my vjíždíme do dalšího parku Parc Natural Muntanya de Montserrat. Stoupáme až na parkoviště a prohlížíme si skalní město Monestir de Montserrat.

Po silnici BP1103 objíždíme celé obrovské pohoří. Pískovcové skály trčící do výše vypadají jako nějaké věže. Pod námi je rovina s malými městečky, kam oko dohlédne.

Po průjezdu celým parkem najíždíme na dálnici A2 a míříme na Barcelonu. Tady jedeme po okruhu B20, který vede středem města. Provoz je velký ale plynulý. Auta dávají přednost skůtrařům, kteří jezdí pouze v tričkách a kraťasech. Slečny mají letní šatičky a pantoflíčky. My si sundáváme bundy, protože je velké horko. Nikdo neprudí a průjezd je poměrně hladký.

Pomalu se přibližujeme k moři, už cítím jeho slanou vůni. Města navazují na sebe, projíždíme asi 150 kruháčů, až nakonec přijíždíme do našeho kempu Masnou.

Je plno, ale pán v recepci říká, že není problém a přiděluje nám malé místečko vedle terasy u bazénu. Stavíme pouze jeden stan, já budu spát venku pod širasem. Mezi kempem a pláží vede železnice. Jdeme asi 500m do podchodu a už jsme u moře. Koupání je báječné, jsou docela vlny, ale není to jako v Atlantiku. Večer se jdeme projít. Chvilku se couráme po okolí a okolo 23 hodiny jdeme spát. Je krásné teploučko, ani bych nepotřeboval spacák.

Najeto357 km

Pátek 26.8.2011

Ráno se koupeme a okolo 11 hodiny platím za ubytování 39E a vyrážíme na další cestu. Jedeme podle pobřeží pouze v tričkách. Je nádherně a Monika s Luckou si užívají sluníčko a teploučko.

Zastavujeme v obchodě a nakupujeme zásoby na celý den. Pak ještě natankovat a už máváme moři a směřujeme do vnitrozemí.

Po silnici BV5301 vjíždíme do národního parku Parc Natural de Montseny. Silnička se line vyprahlými lesy, stoupá a zase klesá a opět nepočítaně zatáček. V náklonech cítím, jak se zadní guma zakusuje do asfaltu a my můžeme klopit až na doraz. Takto jedeme 45 km do městečka Seva, kde odbočujeme na BV5303 a vracíme se nazpět do parku.

Opět si to kroutíme mini silničkou a užíváme si nádherného dne. Projíždíme větší město Vic a po několika kilometrech najíždíme na BV4608, vedoucí někam do kopců.

V malé vesničce Alpens zastavujeme u kavárny a ve stínu stromů si objednáváme kávu a studené pití. Nad vchodem je napsáno – caffe, casino, theatre. A opravdu, uvnitř je nádherný divadelní sám, kde se asi večer hrají představení a pak ruleta. Osvěženi najíždíme na silničku BV4656 a jedeme absolutní divočinou. Občasné tunýlky, vytesané ve skále jsou tak úzké, že i osobák má problémy s projetím.

Proto tudy asi nikdo nejezdí. Za celou dobu nepotkáváme ani jedno auto.

Lucka hlásí, že už má dnes najeto 190 km a tak žádám Pepinu o nějakou nejbližší pumpu. Vede nás trochu mimo trasu, ale v malé vesničce La Pobla de Lillet je opravdu pumpa. Starý pán nám oběma načepuje po 6L benzínu a jdu zaplatit. Podávám mu přesnou částku v drobných mincích, ale v tu chvíli vchází jeho syn a hází moje peníze do zásuvky v domnění, že jde o nějaké jejich drobné a požaduje, abych zaplatil. Chvilku se dohadujeme a nakonec tatík vše vysvětluje a je to.

Pokračujeme po naší trase a napojujeme se na silničku BV4031, která nás vede do dalšího parku Parc Natural Del Cadí-Moixeró.

Silnice se kroutí a my stoupáme až do sedla La Molina 1700 m.n.m. V okolí jsou všude lyžařské vleky a v údolí velké hotely. Pohybujeme se na Francouzké hranici a od severu se zatahuje a začíná foukat studený vítr. Po N152 klesáme do údolí do hraničního města Puigcerda. Na parkovišti odpočíváme a trochu se oblékáme. Teploměr ukazuje 21°C. Všude okolo nás se po hřebenech hor válí mraky a tak jsme zvědavi, zda posledních 30 km zmokneme.

Stoupáme po N20 a vjíždíme do mlhy a deště. V sedle Col de Puymorens 1915 m.n.m. je taková mlha, že nevidím ani auto, jedoucí před námi, ani Lucku za námi. Krokem sjíždíme dolů a mlha pomalu ustupuje.

Přijíždíme do kempu. Je 11°C a drobně mrholí. Rozhodujeme, že v kempu spát nebudeme a raději pojedeme na noc domů. Platím parkovné 8,50E a pomalu odstrojujeme motorky a vše nakládáme. Ve 22 hodin zadávám do Pepči příkaz Domů a můžeme vyrazit.

Stoupáme nazpět po N20 do sedla Col de Puymorens a po mlze ani památky. Po chvíli odbočuji na N116 a klesáme podle řeky La Tét až do města Perpignan. Je právě půlnoc, když vjíždíme na dálnici A9.

Najeto 295 km na motorkách a 145 km autem.

Sobota 27.8.2011

Dálnice je nuda, řídím ještě dvě hodiny. Pak budím Moniku a střídáme se. Po 4 hodinách se opět střídáme a v 8 hodin projíždíme Lyon. Po dalších 3 hodinách míjíme Dion a za Mujhouse vjíždíme do Německa.

Chvíli relaxujeme u pumpy a pak pokračujeme po dálnici č.5dál. Pepina radí odbočit na Stuttgart, ale to byla chyba. U města Pforzhim je obrovská kolona a nahýbe se. Objíždíme to městem. Po půl hodince jsme opět na dálnici a po chvíli odbočujeme na 81. Za městem Heilbronn se zastavujeme u MC Donalda. V 15 hodin přejíždíme hranice a začíná pršet. Ještě že jsme pod střechou a můžeme si trochu zatopit. V 17,30 zastavujeme před naším domem a jsme u cíle našeho putování.

Najeto 1680 km za 17,5 hod

Závěr: Byla to naprosto úžasná odpočinková dovolená, motorky a vůbec všechna technika pracovala bez chyby. Velice se nám osvědčila sada vysílaček. Díky nim jsme mohli mezi sebou komunikovat celý den.

Více se mi líbilo ve Španělsku, ale asi to bylo kvůli počasí. Poslední etapa byla naprosto úžasná a bez aut. Moje zadní pneumatika je na bokách úplně sjetá, ale za celou cestu nám to ni jednou nepodklouzlo. No, a moje holky, ty jsou báječné. Vše statečně vydrželi a všichni jsme viděli kus světa.

Celkem jsme na motorkách najeli 1889 km.

Zapsal Zdeněk

You have no rights to post comments