{mos_fb_discuss:12}

 

 

V mojí navigaci Pepině je stále ještě několik souborů s vytvořenými trasami, které se mi nepodařilo projet. Domlouvám se s kamarádem Karlem na krátkém výletě do Švýcarska a Francie. Máme pouze pět dní volna, tak domlouváme start na 22.6.2011 v 8 hod. 

Karel a Hanka   Triumph Tiger 800

Zdeněk a Monika BMW 1200 GS adv

Středa 22.6.

Po mém dobrodružství v Maroku mám ještě sbaleno, tak přidávám do kufru trochu jídla a na nosič druhou tašku s Moniky věcmi. Opravdu v 8 hodin startujeme a pálíme to po D 5 na Rozvadov. Dnes je takový přesouvací den. Použití dálnice je proto nezbytné a v placatém Německu se stejně nechceme moc zdržovat. Po natankování pokračujeme na Mnichov. Dodržujeme konstantní rychlost okolo 125 km/hod. Okolo nás sviští sporťáky a nám se líbí, že nikdo nepřekáží a cesta krásně ubíhá. Na jednom dálničním parkovišti si dáváme malou přestávku, je trochu horko a Karel s Haničkou pojídají řízečky. My s Monikou máme klasickou housku se salámem, jak pro komisaře Rexe. Najíždíme na Mnichovský obchvat A 99 a poté na A96. V malé vesničce vedle dálnice tankujeme a je obrovské dusno. V dálce se začínají objevovat kopce a nad nimi se tvoří tmavé mraky. No, snad to stihneme do kempu včas. Odbočujeme na silnici č. 17 a po 30 km vjíždíme do obrovského slejváku. Po chvíli opatrné jízdy se schováváme v autobusové zastávce a popíjíme čajík z termosky. Jak déšť rychle přišel, tak také odešel a je zase krásně, slunečno. V Rakouském městečku Reutte je malý kemp. Po zaplacení 34 E za vše, stavíme stany, vaříme večeři a odpočíváme. 

 

 

 Jdeme na malou procházku po okolí, prohlížíme si dalekohledem místní zříceninu. Jdu s Karlem navštívit Lídla a nakupujeme nějaká piva. Při zpáteční cestě se zatahuje a spouští se obrovský slejvák. Zalézáme do našeho stanu a povídáme si o všem možném i nemožném. Celou noc nám dešťové kapky bubnují do plachty stanu, ale spí se náramně. Najeto 560 km

Čtvrtek 23.6.

Ráno se po okolních kopcích povalují těžké dešťové mraky, ale nad námi vykukuje sluníčko, které suší naše stany. Po silnici 314 zdoláváme první zatáčkovité stoupání na Fernpass 1209 m.n.m.  Na parkovišti u zámečku Fernstein čekáme na Karla s Hankou, kterým jsme v zatáčkách asi ujeli. Po čtvrt hodině přijíždějí a oznamují ztrátu termosky a následné beznadějné hledání. Objíždíme dálnici A 12 po žlutce a pak pokračujeme po 315. Z oblohy začínají padat první dnešní dešťové kapky. Oblékáme nemoky a jedeme za kolonou německých motorkářů krásným údolím řeky Inn. Jak tak jedeme a povídáme si s Monikou, náhle zjišťuji, že vůbec nesleduji Pepču a jsme úplně mimo trasu. Karel opět v nedohlednu, ale po chvíli přijíždí a my odbočujeme na nenápadnou žlutku a po krátkém super sjezdu jsme opět na trase. Hranice do Švýcarska jsou volné. Pokračujeme podle Innu do městečka Susch. Pumpa má ale zavřeno. Další je v městě Zernez. Z bankomatu vybírám nějaké franky a jdeme do restaurace na oběd. V nabídce ale není nic lákavého, tak se vracíme na 28 a stoupáme do kopců. Opět prší a teplota klesá. Za deště překonáváme Fluelapass 2383 m.n.m.

 

 

V Davosu parkujeme u pizzerie pod střechou a jdeme konečně na oběd. Objednáváme nějaké maso a pizzu. Pomalu osycháme, ale venku stále prší a prší. Moc se nám nechce ven a oběd prodlužujeme zmrzlinou. Nakonec po hodinovém odpočinku vyrážíme znovu do kopců.

 

 

Stoupáme po žlutce do hor a projíždíme spoustu zatáček klopených tak, že kdybychom zastavili, ani nedosáhnu nohama na silnici ( přitom jsem tedy ale fakt čahoun).  Stále prší a na silnici jsou obrovské louže. Přesto motorky sedí jak přibité, ale stejně si to člověk neužije, jako za sucha. Po silnici č. 19 stoupáme na Furkapass 2436 m.n.m. Nahoře je mlha, viditelnost asi 10m. Přesto si neodpustím nějakou špumprnágli ve sněhu.

 

 

Asi v polovině sjezdu mlha a déšť končí a před námi se otvírá dlouhé údolí řeky Rhone. Zastavujeme u vyhlídky, fotíme několik svišťů, vyvalujících se na kamenech a jdeme do obchodu se suvenýry. Demonstrativně si sundávám nemokovou bundu a pokračujeme v klesání do údolí.

 

 

 Za městem Brig nalézáme pěkný kemp, platíme za vše 41 E a rozvěšujeme naše mokré věci na večerní sluníčko, které jsme celý den neviděli. Vaříme večeři a plánujeme zítřejší trasu.

 Najeto 430 km

 

Pátek 24.6.

Ráno je nádherné, sluníčko svítí a vypadá to, že jsme ty dešťové mraky asi nějakým kouzlem zahnali. Pokračujeme údolím po silnici č. 9, projíždíme Sion po obchvatu a po chvíli vjíždíme do města Martigny. Projíždíme centrem a před námi se tyčí další část Alpského pohoří, které dnes chceme pokořit. Stoupáme po silnici č. N 506 na pass Col de la Forclas 1527 m.n.m. Utrácíme poslední Franky za nějaké dárečky a po chvíli krásného sjezdu přejíždíme hranici do Francie. Ve městečku Chamonix fotíme krásný ledovec a pokračujeme asi 15 km za ST. Gervais.

 

Náhle nám Pepča velí odbočit vlevo na nenápadnou silničku. Je to nějaká bělka, a my stoupáme do neznáma. Ale co, sluníčko svítí, silnice je úzká, ale kvalitní, občas potkáme nějaké auto, tak to asi někam vede. Objíždíme Mont Blanc. Výhledy jsou nádherné. Z této strany asi nikdo nejezdí, pouze občas potkáme nějaké cyklisty.

 

 

Po projetí několika údolí stoupáme k přehradě L. de Roselend 1680 m.n.m. V místním hotelu je sraz nějakých sporťáků z Německa, tak okukujeme tato nádherná autíčka.

 

 

Po odpočinku stoupáme až do sedla Cormet de Roselend 1968 m.n.m. Následný sjezd je úžasný, nikde nikdo a spousty zatáček s kvalitním asfaltem.

 

 

Ve městečku Bourg-St. Maurice jdeme nakoupit do místního supermarketu SUPER U sýry a bagetky. To je dobrota!!! Po odpočinku pokračujeme po 902 do známého lyžařského střediska Val d´Isére a stoupáme po úzké silnici do sedla Col de Liseran 2770 m.n.m. Okolo nás jsou všude sjezdovky a silnice je vlastně v zimě také jejich součástí.

 

 

Nahoře fouká studený vítr. Ani si nesundáváme helmy, ale rozhled na zasněžené vrcholky je opravdu zážitek. V dálce naším směrem jsou vidět samé hory, takže se máme na co těšit. Počasí nám přeje a už si ani nevzpomeneme na včerejší slotu.

 

 

Po sjezdu míjíme Lanslebourg. Před Modane stavíme na parkovišti. Odpočíváme, svačíme a prohlížíme si dalekohledem místní pevnost. Po odpočinku pokračujeme dál, na St. Michel. Cestou potkáváme stádo oveček, jdoucí proti nám po silnici. Bačovi psi si ale s nimi hravě poradí a zahánějí je na druhou stranu louky, kde není spaseno. Po 15% stoupání přijíždíme do sedla Col du Galibier 2645 m.n.m.

 

 

V podhorském městečku Briancon bereme benzín, chvíli bloudíme, protože v ulici, kudy máme jet je uzavírka, ale nakonec nacházíme naší známou 902 a opět stoupáme někam do nebe. Tato silnice patří do trasy nazvané Route des Alpes. Je to takový okruh po Alpských pasech. My část tohoto okruhu projíždíme.  Zastavujeme na parkovišti a kocháme se zapadajícím sluncem nad vrcholky. Tento pas se jmenuje Col d´Izoard 2360 m.n.m.

 

 

Po 17 km sjezdu nacházíme malý kemp. Slečna na mě vychrlí spoustu informací, mluví rychle a vůbec jí nerozumím. Jedeme se s Monikou podívat do kempu, a když se vracíme, tak Karel už platí 34 E a je to. V lesíku si vybíráme rovný plácek. Vrhají se na nás spousty komárů, ale jakmile se setmí, tak začne být trochu zima a tento hmyz zmizí. Jsme v 1350 m.n.m. a je to znát.

 Najeto 445 km.

 

 

Sobota 25.6.

V noci bylo chladněji, ráno je 11°C, ale vycházející slunce nás příjemně ohřívá. Po BEBEčkové snídani vyrážíme dál po naší známé silnici 902. Klesáme do vesničky Guilestre a zase stoupáme na pass Col de Vars 2109 m.n.m. Dnes je opět nádherně, obloha bez mráčku, pofukuje teplý větřík a slunce nám připaluje hlavy v přilbách. V Barcelonnette bere Karel benzín. Poté se vydáváme po uzoučké silničce 908. Takových to silniček je tady několik. Vybíráme si tedy jednu z mnoha a stoupáme na Col d´Allos 2250 m.n.m.

 

 

Silnička je uzoučká, občas potkáme auto a máme co dělat, abychom se minuli. Cestou doháníme partu Německých motorkářů. Jedou na pohodu, ale to není naše tempo a oni nás pouštějí dopředu. Chvíli se za námi drží, ale pak se nám ztrácejí z dohledu. Sjíždíme do dalšího z mnoha údolí a předjíždíme malé sportovní autíčka se shrnutými střechami. Dámy i pánové jsou oblečeni stylově ala 60 léta. Na okolních svazích jsou lyžařské vleky. Silnička se klikatí skrz sjezdovky a zatáček je nepočítaně.

 

 

Přijíždíme k přehradě Bge de Castillon. Na parkovišti u pláže svlékáme propocené oblečení a hurá do vody. Ale ouha, voda je studená jak led a tak se jenom brodíme po kolena. Je ještě málo hodin. Měníme plány a trochu si prodloužíme dnešní trasu. Vyrážíme podle přehrady až na hráz a po 955 stoupáme do kopečků. Cesta se vine krásným kaňonem, kde protéká říčka Verdon.

 

 

Za vesnicí Trigance je ale uzávěra. Musíme odbočit na nějakou bělku a jedeme po této silničce neznámo kam. Asi po 50 km stálého stoupání a klesání přijíždíme na hlavní silnici N 202. U pumpy si Karel oddychuje, protože jede už dost dlouho na rezervu.

 

 

Tady se nám opět potvrdilo, že zkratka je vždy o trochu delší, než se zdá. Po hlavní jedeme podle řeky Var do Nice. Je docela velký provoz, chvilku bloudíme na okraji města. Nemůžeme najít žádný kemp. Pepina radí přejet do Itálie, kde jsou kempy u moře. Tak jedeme kousek po dálnici a po chvíli odbočujeme na Monako. Průjezd centrem Monaka je jedna velká zácpa, ale tak nějak se nám to daří a při tom projíždíme i část okruhu pro závody F1.   

 

 

Monako je plné hotelů a honosných budov, ale já mám raději přírodu. Po pobřeží pokračujeme na sever a míjíme Monte Carlo, které sousedí s Monakem. Okolní pláže jsou plné slunících se lidí. Přejíždíme pomyslné hranice do Itálie. Po 2 km vjíždíme do kempu u moře. Platíme 46 E a stavíme si stany v odlehlejší části kempu. Tak a do plavek a hurá na pláž. Moře je příjemné a koupání je bezva. Jdeme nakoupit nějaké pečivo. Po večeři nasedáme na motorky a jedeme za hranice do Mentonu. Procházíme se po náměstí. Restaurace jsou plné turistů, dáváme si výbornou zmrzlinu a prohlížíme si pevnost na pláži. Okolo půlnoci jsme zpět v kempu a jdeme spát.

 Najeto 357 km

Neděle 26.6.

Ráno se jdeme vykoupat a pomalu balíme. Dnes musíme dojet domů, což je asi 1200 km. V 10 hodin startujeme. Jedeme podle pobřeží do San Rema. Tady najíždíme na dálnici A 10. Udržujeme rychlost 125 km/hod. Provoz je poměrně velký, ale cesta krásně utíká. U Génovy odbočujeme na A 26 a po 30 km na A7. Jede se pěkně, ale dálnice je nuda. Platíme za použití dálnice 35 E a objíždíme Milano po okruhu. Konečně jedeme po obyčejné silnici č 36 na Lecco. Objíždíme přehradu L. di Lecco asi 50 tunely. Každý měří v průmeru 1 km a hned se vjíždí do dalšího.

 

 

V městečku Chiavenna bere Karel u automatu benzin. Poté stavíme v pizzerii. Je ale siesta a nehodlají nám nic uvařit. Tak přicházejí na řadu naše zásoby. Po přejetí Švýcarských hranic stoupáme po silnici č 3 na St Moritz. Silnice je plná stupňovitých zatáček , ale je velký provoz. V zatáčkách musíme dávat pozor na točící se  autobusy.

 

 

Okolo nás lítají silniční motorky. My udržujeme rychlost okolo 100 km/hod. Míjíme lyžařské středisko St Moritz a napojujeme se na silnici č. 27. Ta vede podle řeky Inn, u které zastavujeme a odpočíváme. Voda je studená a divoká. Po odpočinku pokračujeme dál. Po této silnici jsme jeli před dvěni dny v dešti. Nyní si to konečně můžeme užít za sucha. Po chvíli přejíždíme hranice do Rakouska a jedeme stále podle Innu, který zmohutněl, do města Landeck.

 

 

Po 314 stoupáme do posledního dnešního sedla Fernpass. Karlovi se daří najít ztracenou termosku. Užíváme si posledních zatáček a sjezdu . V městě Garmisch zastavujeme u restaurace a dáváme si výbornou večeři. Bereme benzin a najíždíme na dálnici č 95. Za hodinku jsme v Mnichově. Je 23 hodin a průjezd městem je rychlý. Pak už jen nudná dálnice. Přesně ve 2 hodiny v noci zastavujeme před naším domem. Loučíme se s Karlem a Hankou. Naši sousesedé to mají domů ještě 100 m. Tachometr ukazuje 1157 km.  

 

Závěr:

Tato rychlá dovolená byla naprosto úžasná. Celkem jsme najeli 2948 km. Škoda, že jsme měli tak málo času, ale určitě se do této lokality ještě vrátíme. Celkové náklady pro dvě osoby – 350 E.

Zapsal Zdeněk

You have no rights to post comments